Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Nemyslím ty (mnou nenáviděné) z tělesné výchovy, zavěšené v ošklivém stropu studené tělocvičny, zařezávající se do rukou a vzbuzující (aspoň u mě) nechuť se na ně pověsit nebo nedejbože přitáhnout zadek nad zem. Myslím kruhy, které nás spojují s našimi babičkami, matkami, sestrami a kamarádkami.

Ženská energie je nevyčerpatelná. Baví mě sednout si s babama na kafe a kecat. Probrat všechny radosti i strasti života. Postěžovat si, jak máma zase prudila a přiznat, že prudím svoje okolí stejně. Podělit se o to, které manželovy zvyky nemůžu vystát a taky vybájit  víkend bez dětí. Zasmát se nad báchorkami z práce a pomluvit nemožnýho šéfa. Sdílet spolu všechno hezké, ale i to těžké. Společně si poplakat a vědět, že jsme tu jedna pro druhou. Dává to velkou sílu.

Každá z nás si v životě prošla něčím, co jí ty druhé nezávidí. Rozvod rodičů, nevěra, závislost, domácí násilí, nemoc dítěte, dluhy nebo smrt blízkého. Někdy to trvá, než se dokážeme svěřit (klidně několik let), ale pak se přehrada utrhne a bolest se valí ven. Sedíme v kruhu, koukáme na sebe a hltáme každé slovo. Každý povzdech. Zkoušíme se nad tím pousmát a brát každou situaci s nadhledem. Sdílení nám uleví. Nikdy nejsme samy. Vždycky máme u sebe aspoň jednu ženu, která ví. Která zná. Která otevře náruč a nabídne čokoládu. Nebo dvojku vína. Nebo všechno dohromady i s noclehem.

Chraňme si svoje kruhy a věřme, že nás udrží, i když my samy nemáme sílu. Momentálně. Každá si někdy potřebuje dát oddychový čas a v něm se nadechnout. Pořádně a z plných plic.