Nepřehlédněte
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
To je ale počasíčko aneb takové to domácí žehrání
Zdá se, že Češi jsou tím proslulí už minimálně po Evropě. Nic není dobré, všechno je hrůza a katastrofa a svět a společenský systém spěje k zániku. Jistě, minimálně s tím společenským systémem je to pravda pravdoucí, ale změníme to, budeme-li nadávat a naříkat?
Žehráme, naříkáme, stěžujeme si, vyhrožujeme, ale proč to vlastně děláme? Nedávno jsem se zamyslela nad tím, co je vlastně pro typického Čecha ideální a došla jsem k tomu, že definovat ideální podmínky pro život typického Čecha je asi tak těžké, jako ustavit v České republice stabilní politický systém bez korupčních zápletek.
Na co tedy žehráme nejvíce? Ano, na vládu a politiky a nedostatek peněz žehráme hodně, ale celému stěžovacímu systému vévodí počasí. Ve slunečných dnech je odporně horko, člověk ani ven vylézt nemůže, je to děs, to počasí, kdyby už radši pršelo, než takovéto nesnesitelné sucho! Je to jen malý výčet dlouhých litanií, které kolem sebe slyším den co den. Ve dnech, kdy prší, zase pláčeme, že je tam moc zima, moc mokro, vlhko, nepříjemně, ta vlhkost ve vzduchu nám nedělá dobře na plíce, kdyby tam už raději pršelo, že takové mžení, to není vůbec na nic a člověk ani neví, jestli si má vzít deštník… A teď už tam zase pořádně lije, mámo, to je hrůza, to ani ven nepůjdu, fuj! Kaluže všude, člověk vystrčí nos z domu – a hned ho má mokrý…
Je fakt, že letošní léto je hodně různorodé a překvapivé, počasí se střídá a rtuť na teploměrech se nestačí rozpínat a smršťovat, ale není důvod na tyto skutečnosti celé dny nadávat. Já osobně mám raději teplo. Horko. Takové ty dny, kdy zvednete ruku od těla, abyste si mohli podat vychlazené mojito, a už jste celí zpocení. I když je člověk po celou dobu unavený, mám ty dny ráda. Sluníčko mě dobíjí.
O to lepší jsou pak zamračené deštivé dny, které můžu odůvodněně strávit s knížkou v posteli a dobrým čajem k tomu. Člověk se zchladí a může se zase těšit na parné léto. A to nemluvím o bazénech! Minulý rok jsem bazénování úplně propadla a těším se, až si zase vyjedu s přáteli na přehradu, budeme sedět s vodní dýmkou na dekách na břehu a budeme líní i jít do té vody, kterou budeme mít takřka pod nosem. Možná si při té příležitosti zanadáváme na to, jak je ten svět nespravedlivý, když sedíte u vody s vodní dýmkou, obtěžují vás hnusní komáři, slunko pere, ptáci řvou… a k tomu, abyste se dostali pod hladinu a mohli se zchladit, vám chybí k překonání celých hnusných deset metrů…
FOTO: http://mypossibilities.blog.cz/1206/rikas-ze-milujes-dest-ale-kdyz-prsi-otviras-destnik
Poslat článek
Tisk
Štítky: pocasi; cesi; zehrani; stezovani; fejeton