Nepřehlédněte
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Sama mezi stovkami
Sociální sítě. Kdo z nás by je neznal? Jen málo lidí v mém okolí je nemá nebo skoro nezapíná. Lákalo by napsat kromě skupiny nad 60 let, ale ani to už není pravda, spousta babiček a sousedek už sleduje svá vnoučata a známe přes sociální sítě. Kolikrát se u nás v rodině objeví dotaz: “ A kdo je to s tebou na fotce, co jsem videla na internetu, že ho neznám?“ a ten konkrétní dotaz vyjde z úst babičky až prababičky.
Jsme díky sociálním sítím stále online, stále připojení, stále v dosahu. Ale jsme opravdu v dosahu? Na svém profilu máme několik desítek, stovek, někteří i tisíc přátel. Jsou to členové rodiny, přátelé, bližší i vzdálenější známí a kamarádi, sousedi, kolegové, občas i úplně cizí lidé, kteří nás náhodně osloví a vypadají sympaticky.
Kolika lidem z přátel sami od sebe napíšete? Zavoláte? Sejdete se? Osobně je znáte?
Já sama si profil založila v nedávné době a s velkým nadšením vyhledala dávno ztracené kamarády v bližších i vzdálenějších krajích. Klik, potvrdili jsme si přátelství. Koukli se navzájem na svoje profily. A tím to skončilo.
Vidím je online, oni vidí mě – a nic mě nenutí jim teď napsat, vždyť tam jsou, mohu jim napsat kdykoli, přece je tam vidím – a proto nepíšu. Jsou příliš k dispozici, nic mě nenutí je kontaktovat jinak, nemám pocit, že je zanedbávám.
Blízká vzdálenost nás vzdaluje, neustále dostupnost odsouvá potřebu vzájemného kontaktu. Sice vidíme spoustu věcí, které přátelé podnikají, ale nevíme nic víc o tom, jak se mají, jak se cítí, co je trápí – to se většinou na síti nesděluje.
Cítíte se také online na internetu vzdáleni lidem více než když vyběhnete na ulici a pozdravíte zvědavou sousedku, zamáváte kolemjdoucímu dítěti a projdete se po okolí?
Poslat článek
Tisk
Štítky: Facebook; osamnělost; propojení