Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Před dvěma lety jsem zažívala jedno z nejobtížnějších období svého života. Nevnímala jsem to tak. Myslela jsem (doufala), že jsem ta nejšťastnější žena pod sluncem, kterou trápí pouze deficit spánku a neustálé psychické vypětí, které provází běžnou péči o dvě malé děti. Moje tělo to táhlo se mnou. Velmi dlouho drželo jednotu s hlavou a že se něco děje, mi pravidelně dávalo najevo migrénami.

Zvykla jsem si při bolesti polknout pilulku, při větší bolesti pokládat na čelo ledové obklady a při té nesnesitelné (která pokaždé přišla o víkendu) dojet do nemocnice na infuzi. Přede všemi, ale především sama před sebou, jsem hrála divadlo, že všechno je v nejlepším pořádku.

Než jsem přestala spát. Než jsem přestala jíst a než mě záda bolela tak, že jsem nemohla chodit. To už jsem byla úplně na dně a trvalo docela dlouho, než jsem se díky doktorům dala dohromady. Všechny příznaky byly psychosomatického rázu a svým odmítáním reality jsem si zadělala na pořádný průšvih. Ale šlo to.  Uvědomila jsem si, co bylo špatně a proč už moje tělo nemohlo dál. Přiznala jsem si, proč se to stalo a naučila se o sobě hodně.

Tahle lekce mě stála skoro život. Pamatuju si ji velmi dobře a už si na sebe dávám mnohem větší pozor. Svému tělu naslouchám a pečuju o něj. S láskou. Stejně jako o svou duši. Naučila jsem se odpočívat a taky říkat ne. Každým dnem se cítím ve svém životě a ve svém vlastním těle jistější a spokojenější.

Přesto mě ještě někdy záda zabolí. Ozve se i hlava a nedávno to bylo opuchlé oko. Začala jsem přemýšlet – je snad něco, před čím ho zavírám? Děje se něco, co nechci vidět? Zjistila jsem, že ano. A otok pomalu zmizel...

Je to jednoduché a hodně to souvisí se sebeláskou. Není důvod si ubližovat, mnohem lepší je nechat se pohladit. Lásku dávat a přijímat. Bezvýhradně.

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/