Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Dalším problémem v mém stravování je fakt, že jsem děsný cholerik. A jak mi kdysi řekl jeden člověk, a pravdu měl, že když jsem popuzená, tak mi to svírá krk, hrudník i žaludek a tam se už prostě jídlo nevejde.

Těhotenství s naším malým mě ale velmi rychle naučilo, že budu muset stravování věnovat pozornost, protože jinak mi tělo hrozilo kolapsem. Náš maličký se tak vehementně hlásil o jídlo, že jsem spávala s miskou piškotů na nočním stolku.

Po porodu jsem byla ze všeho tak vystresovaná, že jsem nestíhala jíst, malý zlobil a nechtěl pít. A tak mi mé tělo dalo varování v podobě parádního kolapsu ve sprše. Naštěstí ještě v porodnici. Vyděsila jsem nejen sebe, ale i sestřičky a doktory. Absolvovala jsem pohovor a bylo mi nakázáno pravidelně jíst, protože se musím starat nejen o sebe, ale i o maličké.

Nikdy by mě nenapadlo, jak děsně složité je, donutit se opravdu pravidelně jíst. Přitom během těhotenství jsem s tím problém neměla, no spíš jsem neustále něco žvýkala ,tak to nebyl takový problém. :) Dostala jsem se tak daleko, že jsem si nařizovala telefon po třech hodinách nejen na krmení, ale i na jídlo.

Dneska už s tím problém nemám. No, abych nekecala, svačinu občas vynechám, ale pro tyhle případy nosím v kabelce müsli tyčinku. Dohlížím nejen sama na sebe, ale i na ty své dva chlapy. Občas je to s nimi trochu kříž. S manželem to bylo paradoxně horší než se synem, ten je zvyklý na pravidelný stravovací režim odmalička a teď i ze školky. Ale donuťte chlapa, workoholika, aby se odlepil od práce a najedl se. A tak jsem zavedla tzv. krabičkový systém, o kterém jsem se dočetla na internetu. Není to vyloženě přímo ta krabičková dieta,  občas  nám totiž do krabičky dám podobnou čuňačinu jako chlebík ve vajíčku, ale máme s sebou v práci jídlo na celý den. Koupila jsem nám na to takovou hezkou barevnou tašku, kterou si postavíme na stůl a postupně odebíráme krabičky a baštíme. Zpočátku jsem musela připravovat jídla, která se nemusela ohřívat a  chlap je mohl jíst za pochodu, aniž by se odlepil od počítače. Časem přišel sám, že by si dal i něco teplého.

Tady je pro zajímavost ukázka jídelníčku na jeden den:

7.00

Chleba tence namazaný máslem, pár plátků poličanu, plátek ledového salátu a nakrájené rajčátko.

10.00

Maliny a domácí bílý jogurt.

13.00 Oběd je snad jediné jídlo, které jí v klidu, protože si jej musí ohřát.

Krůtí rolka se šunkou a sýrem, brambor, rajčátka.

16.00 Touhle dobou už bývá většina lidí doma, to bohužel neplatí o mém drahém.

Obložená houska se sýrem a ledovým salátem,

Tohle je opravdu jen ukázka jídel, na která jsem si vzpomněla. Snažím se, abych vybírala spíš ty zdravější potraviny, ale určité libůstky v podobě suchého salámu nebo třeba hořké Fidorky jako překvapení mu nechávám.

Zjistila jsem, že tenhle způsob stravování je o dost méně nákladný než denní kupování svačin, snídaní a obědů. A to nemluvím o tom, že mám jistotu, že se opravdu nají a neodbude se suchými rohlíky a smažákem k obědu. Co mě ale překvapilo, že jsem v očích spousty žen otrok domácnosti a svého chlapa. Denně vařit a chystat  mu svačiny prý není normální. Když se podívám do minulosti, tak jsem svému muži většinou svačiny chystala, nebylo to úplně pravidlem, ale občas ano. S obědy to bylo horší, já totiž vaření fakt nemusím a jednu dobu jsem to dost flákala. Teď jsem se ale dopracovala k téhle rutinně a už mi to přijde normální. Prostě mě baví se o ty své dva chlapy starat.

Pravidelné jídlo a jeho skladby je vážně moc důležité, dodává nám energii po celý den. A pečovat o milované osoby mi přijde naprosto normální a přirozené. A co vy, staráte se o pravidelný stravovací režim svůj, vašich dětí i manželů?

Image courtesy of Apolonia at FreeDigitalPhotos.net