Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Techniku běhu ostatních závodnic a závodníků sleduji pořád. Když mě někdo na závodech předbíhá, tak se snažím z jeho stylu odhadnout, jak na tom asi je s kondicí, a jestli se s ním ještě setkám. Hlavně při maratónu se docela často stává, že se kolem mě přežene smečka mladých chrtů, v okruhových závodech i několikrát během první a druhé hodiny závodu, a já je potom za další hodinu vidím, jak ztěží klusají nebo střídavě přecházejí z běhu do chůze.

Otázka správného stylu běhu se na atletickém tréninku řešila často – pamatuji se, jak jsem nutila trenérku, aby mi řekla, jak vypadám při běhu. Ona si myslela, že chci vědět, jak mi to při běhu sluší, ale já jsem to myslela tak, jestli mám dobrý styl. Je pravda, že legendární Emil Zátopek běhal takovým stylem, že mu říkali „lokomotiva“, a přitom je považován za nejlepšího běžce historie, ale on byl jiný v mnoha ohledech. Zátopek běhal se zakloněnou hlavou a skrčenýma rukama přitisknutýma k hrudníku. Takový styl při běhu brzdí. U něho to bylo kompenzované tím, že běhal velice rychle. Trénoval, a to i na maratón, tak, že běhal samé 400m dlouhé úseky, což není typický vytrvalostní trénink. 

Jestliže budete běhat popsaným stylem, a přitom nebudete trénovat jako Zátopek, tak žádné rekordy nečekejte. Dále popíšu nejčastější chyby, které můžeme vidět, nejen u začínajících běžců, a které ztěžují a zpomalují běh. Je to zaklánění hlavy, které jednak působí jako brzda a jednak ztěžuje dýchání. Naklánění hlavy do strany, případně kývání hlavou ze strany na stranu brzdí ještě víc. Běh na patách, který je dost často vidět, způsobuje otřesy a podsazení těla. Jedná se o velmi neefektivní namáhavý způsob běhu. Samostatná kapitola jsou ruce. Málokdo při běhu pohybuje rukama přirozeně. Přitom právě pohyb rukou určuje naše běžecké tempo. Jestli nevěříte, udělejte si následující pokus. Běžte jako obvykle a zaměřte se přitom na pohyb rukou. Postupně zrychlujte a zpomalujte frekvenci rukou a všimněte si, že se nohy snaží vyrovnat jejich pohyb. Další chybou je přetáčení trupu. Je to úplně zbytečná ztráta rychlosti i energie, která je taky k vidění velmi často.

Jak tedy správně stylově běhat, abychom zbytečně neplýtvali silami a náš běh byl přirozený? Trenér Harald Hudák píše v knize Běžecká kuchařka, že si máme při běhu představit, že našlapujeme mezi vejce. Myslí tím, že máme mít tak lehký krok, abychom při běhu ani vejce nerozbili. Jak toho dosáhneme? Vlastně jednoduše. Stačí, když si budeme pamatovat základní pravidla pro postavení rukou, nohou, trupu a hlavy:

1. Hlava je s trupem v jedné přímce. Při běhu se nezakláníme. Při rychlejších úsecích se můžeme mírně předklonit, při volném běhu držíme tělo kolmo k zemi, čehož dosáhneme tím, že zvedneme hlavu a budeme se dívat mírně před sebe. Trup nepřetáčíme ze strany na stranu, čehož dosáhneme správnou prací rukou.
2. Ruce jsou přirozeně svěšené z ramen, lokty zahnuté do pravého úhlu. Pohyb vychází z ramen, ruce hmitají střídavě (nikoli současně na jednu stranu, jako když naše prababičky máchaly prádlo v řece, což je občas vidět i na závodech), a neměly by se dostat před osu těla, aby nedošlo k přetáčení trupu. Pokud jde o dlaně, tak je lepší  mít lehce sevřené pěsti, abychom lépe proráželi vzduch. Trenérka nám říkala „palce do pusy“, čímž nemyslela, že si máme ve dvaceti letech cucat palec, ale že máme švihat rukama takovým způsobem, aby palce (zavřené do pěsti) směřovaly k obličeji.
3. Už jsem si řekli, že nohy se pohybují v rytmu rukou. Pohyb vychází z kyčlí. Zásadní je délka kroku, která by neměla být příliš velká. Někteří běžci vypadají jako kdyby jeli na běžkách klasickou technikou. Takový dlouhý krok naopak brzdí. Pokud sledujete běžecké závody, možná jste zaregistrovali, že špičkoví afričtí běžci jsou celkem drobných postav, a přitom dělají velmi dlouhé kroky. To je ale dáno tím, že mají dlouhou letovou fázi, tj. část běžeckého kroku, kdy jsou obě nohy nad zemí. Legendární vytrvalec Said Aouita z Maroka vypadal, jako kdyby se vznášel. Už jsem o něm psala, že po celý rok pilně posiloval. Jinými slovy, pokud chceme prodloužit krok při zachování efektivity běhu, tak nikoliv tím, že budeme natahovat nohy dál před tělo, ale tím, že budeme posilovat svaly nohou, hlavně kotníky a lýtka.
4. Jedna ze zásadních otázek, kterou běžci řeší je, na kterou část chodidla mají došlapovat. Nejvyšší rychlost dosáhneme při došlapu na přední část, což je ale možné jen u kratších běhů, tak do 800m. Při delších bězích by se noha měla ideálně odvalovat přes téměř celé chodidlo. Měli bychom přitom odlehčit patu, k čemuž pomáhá běžecká obuv s vyšší podrážkou pod patou, která je u dobrých bot vyplněná speciální pěnou nebo vzduchovou bublinou. Také bychom měli došlapovat spíše na vnější část chodidla. Běžecké boty mají někdy i speciální výztuhu na vnitřní straně chodidla, ale s tím nemám dobrou zkušenost. Noha, pokud není plochá, je v této části mírně prohnutá, a měla by mít prostor, aby mohla přirozeně pružit.

A na závěr ještě jeden tip. Pokud chcete mít kontrolu nad svým stylem, nechte se při běhu vyfotografovat nebo ještě lépe, natočit na video.