Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Je to těžší než dřív, ale dá se to naučit. A stojí to za to. Jinak se nikdy nezklidníte a nepocítíte tu spokojenost, klid a bezpečí, který právě přítomný okamžik skýtá.

Soustředit se je prakticky nemožné

Ještě nikdy v dějinách lidstva nebylo soustředění se tak obtížné. Neurovědec Daniel Levitin dokonce spočítal, že množství informací, které každý den musí náš mozek absorbovat, je 5 x vyšší než před pouhými 20 lety!

Naše pozornost je neustále přetížená, a to nemluvíme o lidech, kteří jsou závislí na sociálních sítích a potřebují nové zprávy ihned a neustále. A je jim úplně jedno, jakou mají důležitost.

Každý z nás, kdo žijeme běžný život, riskujeme přetížení a jeho dopady na psychiku i na tělo.

Mozek je (v těchto souvislostech bohužel) vytvořen tak, aby aktivně vyhledával a vyhodnocoval nové informace a reagoval na ně, protože jde o věc evoluce a přežití.

Jenže jakmile přetížíme neurony, je to stejné jako s jinými buňkami v těle. Vyčerpávají se a je potřeba umožnit jim regeneraci a nějakým způsobem je „dobít“.

Neviditelná práce

Nejen, že jsme stále dostupné a práce nás tedy dožene všude, ale děláme i věci, které za nás dřív jako službu vyřizovali jiní. Je super, že si můžeme o půlnoci převádět peníze z účtu na účet, nakupovat na e-shopech, zřizovat si různá pojištění a mnoho dalšího, ale dřív tuto práci prováděli kvalifikovaní pracovníci.

Dnes se předpokládá, že už si všechno umíme zařídit samy, a taky to tak děláme. V supermarketu si samy zvážíme zeleninu a namarkujeme počet zakoupených housek.

Zdá se to prima… Ale je to opravdu pro nás tak dobré?

Samozřejmě už bychom asi nezvládly chodit po přepážkách a vše vyřizovat osobně s danými pracovníky.

Jenže ouha! Touto „neviditelnou prací“, kterou za nás dřív dělal někdo jiný, strávíme v průměru 5 hodin týdně! A přitom máme pocit, že jsme čas ušetřily…

Mýlka a mýtus. Mozek nezvládne víc věcí najednou

Pocit, že zvládáme víc věcí najednou, je skutečně jen pocit. Mozek to totiž neumí. Umí jen stále rychleji přeskakovat z tématu na jiné téma. Proto nás rozhodí při práci telefon s klientem, i když trvá jen půl minuty. Nebo bezobsažný e-mail.

Tragédií jsou v tomto směru openspace. Když slyšíte hned vedle svou kolegyni, jak něco řeší, ačkoli vás to nezajímá a ani ji nechcete lézt do pracovních či soukromých věcí, mozku v tomto ohledu poručit nemůžete… Je prostě nastaven tak, aby zjistil, co se kolem děje. Když situaci vyhodnotí, teprve pak se můžete opět věnovat rozdělané činnosti. Není divu, že jsme tak vyčerpané.

        Výzkumy prokázaly, že zatímco před 100 lety člověku prošlo hlavou denně asi 2.000 myšlenek, dnes je to 80.000.

Zůstaňte v bezpečí

O všímavosti a jejím tréninku, coby záchraně před informační lavinou, se poslední dobou hodně mluví i píše, a to ve všech vyspělých zemích.

Vpravdě nejde o nic nového, jen se zvedla vlna, která oprášila a shrnula praktiky, které jsou lidem známy už po tisíce let z náboženských, duchovních či filozofických nauk. Přístupy se liší kulturu od kultury, ale cíl zůstává stejný. Prosté duševní zdraví.

Všechny techniky, které začínáme znovu využívat, vznikly jako nástroje pro zvládání psychických obtíží. Jde o to, že nás vracejí do „bezpečí přítomného okamžiku“, který nám pomáhá vyčistit si mozek.

Rozum stranou

Ne, neměly bychom přestat přemýšlet, ale měly bychom začít přemýšlet méně. V dnešní době jede rozum neustále na plné obrátky – ať děláte cokoli, přemýšlíte o tom, co bude k večeři, co potřebují děti připravit na druhý den do školy, že je potřeba stavit se v čistírně a tisíce dalších věcí. Myšlenky neumíme zastavit. Pořád nás něco nutí dělat si starosti s budoucností a vracet se k minulosti. Zpětně vyhodnocujeme každé gesto, vše, co jsme řekly, přemýšlíme, jaký to může (ale nemusí) mít dopad do budoucna.

A stále dokola. K tomu všemu se ještě jen tak mimochodem porovnáváme s lidmi kolem a přemýšlíme, jak co udělat lépe, více, jinak… Přemýšlíme opravdu téměř nepřetržitě, takže už si ani nedokážeme vychutnat jídlo, užít si oblíbenou hudbu nebo prostě v noci v klidu usnout.

Možná máte pocit, že žijete v přítomnosti, ale zkuste si všimnout, na co myslíte, když si ráno vaříte kávu nebo čaj. Když chystáte prádlo do pračky, když zaléváte květiny, nebo dokonce když řídíte auto. Kdybyste vždy plně myslely na to, co právě děláte, nikdy by nezůstal čaj nezalitý, klíče či telefon by se neustále záhadně neztrácely… Vždy byste koupily vše, co je potřeba a nikdy, opravdu nikdy byste při čtení nebo sexu ani nepomyslely na nic jiného.

Klouzání po povrchu

Psychologové a terapeuti, kteří se tématem všímavosti zabývají, mluví o tom, že pouze „roztěkaně kloužeme po povrchu života a prožíváme ho jako mlhavý sen nebo bdělý trans“. A tak nám to přijde normální. Proto také odborníci důrazně radí – zaměřte se na svůj život! Je to to nejdůležitější!

Naše pozornost a vědomí tvoří to nejcennější, co v životě máme! Je to to, co určuje kvalitu našeho života. Pokud si je nehlídáme, vlastně jen bezmyšlenkovitě mrháme energií.

Cítíme se prázdní, nespokojení nebo znudění, chybí nám radost. Hledáme něco, co by nás probudilo k životu – kávu, vitaminy, léky, ženeme se za zábavou, ale vnější radosti se nás málokdy opravdu vnitřně dotknou.

A přitom jde „jen“ o to, zacházet se svým životem při plném vědomí.