Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Týden se s týdnem sešel a první oficiální hodina jógy přišla z čista jasna. Tak z čista a jasna, až jsme na ni zase museli spěchat. Po předchozím zážitku z „open“ hodiny jsem věděl, na co se připravit. Čekal jsem tedy krutou dřinu, pot a odpočítávání minut do konce. A kupodivu se vše naplnilo dle očekávání.

Mail, který přišel jako pozvánka po „open“ hodině mě docela pobavil. Mimo ceny a čísla účtu, kam poslat peníze se tam také psalo:

Dynamické cvičení zaměřené na protažení, posílení a uvolnění celého těla. Pozice (ásany) se opakují v koloběhu pozdravu slunci s plynulým dýcháním. Důraz je kladen na koncentraci, dech, ovládání centra těla a správné provádění pozic. Po lekci se budete cítit odpočinutí a vitální.

Odpočinutí a vitální, ha ha, to jo. Věřím, že úmysl Indů, kteří před 5 000 lety jógu vymýšleli, byl skutečně dobrý. Ale na muže 21. století to má tedy úplně jiný vliv. Degenerace počítačových dětí se pozná dle mého názoru právě na těchto cvičeních.

Přes veškerou snahu sedět s rovnými zády a propnutýma nohama jsem to musel vzdát se slovy „Tohle až příště“, když se mi cvičitelka snažila pomoci srovnat bedra a mně málem praskly šlachy pod koleny. Dostal jsem za domácí úkol tuhle partii procvičit a protáhnout. Tak uvidím, já ty domácí úkoly vždycky docela flákal…

Složení cvičících se oproti minulé hodině dost proměnilo. Překvapilo mě, že na „open“ hodinu přijdou lidé, kteří pak dál nepokračují. Prvním velkým plus je, že už nejsem na józe jediný zástupce svého pohlaví. Přeci jen se člověk cítí trochu líp, když se může s někým ztotožnit.

Druhým plusem je snížení věkového průměru ve skupině. Zatímco na „open“ hodině to byl pěkný demografický průřez ženským pohlavím, teď mi přišlo, že do sálu naběhlo několik superpružných mladých baletek, které mají všem ukázat, jak se to dělá.

Jako třetí a poslední plus musím zmínit, že nás bylo na hodině oproti minulé o hodně míň, což bylo v onom malém sále skutečně znát. Se svým dvoumetrovým rozpětím rukou jsem sice nechtěně škrábal slečnu vedle mě na zádech a druhou (mou) slečnu chtěně na zadečku, ale celkově jsme měli dost osobního prostoru na cvičení.

Musím přiznat, že jakmile člověk ví, do čeho jde, je na řadu věcí připravený. Vždycky mě ale nakonec slečna cvičitelka překvapí něčím brutálním. Jako cepovaný sportovec se snažím všechny cviky provádět maximálně poctivě. Jsem toho názoru, že když už člověk něco dělá, tak pořádně.

Úterní ráno pro mě ale bylo naprostým utrpením. Měl jsem pocit, že moje tělo chce spáchat sebevraždu rozpadnutím. Všechny svaly mě bolely a odmítaly spolupracovat. Naposledy jsem se takhle cítil, když jsem byl u kamarádky jako testovací kus při její přípravě na masérské zkoušky. Naštěstí je to jen o tom, vykopat se z postele a trochu se rozcvičit. Potom bolest docela opadne.    

„Dobrou“ zprávou je, že slečna cvičitelka je z nás nadšená, prý je většina z nás ve skvělé formě, nemusíme tedy začínat úplnými začátečníky a můžeme se příště rovnou pustit do těžších cviků. Mám se tedy společně s vámi na co těšit :-)

Čtěte také...

Muž na józe: procitnutí