Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Naše iluze a představy

Často jsou to iluze. Na začátku vztahu jsme nepoznaly partnera takového, jaký je, ale vytvořily jsme si o něm iluzi. Teď máme pocit, že se změnil a čekáme, kdy bude zase sám sebou. Ale on je. Zároveň v něm vidíme potenciál, jeho osobní potenciál k růstu a můžeme mít pocit, že mu chybí jen kousíček. Často nám trvá celé roky, než si uvědomíme, že se nezmění. Namísto toho, abychom ho přijaly takového, jaký je teď, čekáme, že bude jiný. V horším případě máme pocit, že můžeme druhého změnit.

Naše očekávání

Další pastí, kterou jsme si možná samy na sebe ušily, jsou naše vlastní očekávání. Samy jsme si vytvořili vizi toho, co s partnerem prožijeme, co nás v životě s ním čeká, co nám vztah přinese. Ať už je to vize společného cestování nebo bydlení, často je to právě tohle, čeho se musíme vzdát a vnitřně to pustit. Přestat lpět na svých představách a přijmout věci takové, jaké jsou. Vytvořit si nové cíle.

Náš partner není zodpovědný za to, co nás v životě čeká ani za naše očekávání. Naučme se být vděčné za vše, co nám vztah s ním přinesl, a těšme se na vše nové, co si v životě utvoříme. To, co nás často bolí, není odchod daného člověka z našeho života, ale rozplynutí se a mylnost našich vlastních očekávání.

Obava ze změny, bolesti a strach z neznámého

Často je to také představa možné bolesti, která nás drží v nefunkčních vztazích. Víme, jaké to je ztratit blízkého člověka a nechceme si takovou bolestí procházet znova. Ve skutečnosti… nemusíme. Bolest pramení z nepřijetí. Přijměme změnu, která nám do života přichází, a otevřeme se veškerým emocím.

Nechme je proudit. I rozchodem můžeme projít s láskou a vděčností za vše, co nám dal samotný vztah a co s námi sdílel druhý člověk. Stejně tak máme právo prožít vztek, ale neobracejme ho proti druhým. A pokud si na bývalého partnera vzpomeneme? Pusťme ze sebe vše, co by nás snad mohlo ještě tížit a mysleme na něho v dobrém.