Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Když do Švédska poprvé přijedete, ohromí Vás hned několika způsoby. Příroda přesně vystřižená z filmů, zelené louky, bohaté lesy, tu a tam tak čisté jezero, že z letadla můžete vidět kameny na dně. Ale takové Švédsko každý očekává, a i když je často ještě krásnější než v představách, ukáže Vám i spoustu dalších krás, nad kterými nezbývá než žasnout. Tak především povaha obyvatel. Všichni jsou neuvěřitelně milí, tak milí, až Vás to nakonec trochu děsí. I přes téměř neustále ošklivé počasí (mimochodem, když říkám ošklivé, myslím tím doopravdy ošklivé), se na Vás každý usmívá a ochotně se nabízí Vám kdykoliv s čímkoliv pomoct. Kromě nejstarší generace zde všichni umějí anglicky, takže není těžké se domluvit a ještě si s Vámi velmi rádi popovídají. Je téměř nadlidský úkol jít do obchodu, aniž by na Vás někdo nepromluvil. Život se zde vznáší mezi naprostou pohodou a lidským porozuměním. Nikdo nikam nespěchá, protože na všechno je času dost. Tento názor zastávají bohužel i řidiči městské dopravy, kteří na Vás milerádi počkají, i přestože dobíháte teprve z předešlé zastávky. Ale to nevadí, hlavně žádné nervy, takže není s podivem, že zpoždění jsou natolik

 veliká, že vůbec netušíte, jestli minulý autobus přijel o tolik pozdě nebo předchozí o pár minut dříve. 

Další velká zábava nastává na kruhovém objezdu, zdvořilosti není nikdy dost, takže se z něho dostanete až poté, kdy si po pár objížďkách řeknete, že dávání přednosti by již stačilo. Situaci neulehčuje ani fakt, že zde Švédi téměř nejsou zvyklí dávat blinkr.  Poté ta neuvěřitelná víra v lidské dobro, kterou vidíte skoro na každém kroku, div, že není hmatatelná.  Proč zavírat okénko u auta, když jdete pouze na oběd? Tady Vám auto přece nikdo neukradne. Podobně zavrženíhodná je i myšlenka o oplocení Vaší zahrady, přinejhorším si pozemek ohradíte nějakým křovím. Zdá se Vám to idylické? Loni nám ukradli tři kola, od té doby se kola zamykají velmi bytelným zámkem, okénko u auta zůstává stále otevřené.

A nakonec hlavní středobod švédského vesmíru. Jídlo. Pokud jste si mysleli, že přes Vánoce a ostatní svátky Vás v počtu snědených chodů nikdo neporazí, velmi šeredně jste se mýlili. Jídlo je základem veškerých oslav. Ne nadarmo se obloženému stolu říká švédský. Mimo úžasného masa a sýrů, které zde jsou samozřejmostí, není s podivem, že místní si potrpí na mořské plody, především krevety a mezi rybami je jasným favoritem losos, nejlépe uzený. Kaviár teče horem, dolem, přidává se do omáček, dává se na vajíčka a velmi oblíbená je kaviárová pasta. Z nějakého neznáméhodůvodu se většina ryb jí s rýží a je velmi často posypáná koprem. Koprem se, bohužel pro mě, posypává kde co, a společně s lékořicí a sýrem, který se pomazává marmeládou, otvírá lehký pohled do podivnosti švédských chuťových buněk.

Při slově lékořice si většina z nás představí černý pendrek, ve Švédsku má ovšem nespočetně mnoho podob a chutí.  A kéž by ta chuť byla jenom sladká. Je zcela normální sina vanilkovou zmrzlinu dát posypku ze slané lékořice. Včera jsem měla zmrzlinu se slanou lékořicí a chilli, pro člověka, co neholduje slané podobě jakkýkoliv bonbonů a pálivé chuti, to byl značně neuspokojivý zážitek. Nicméně od lékořice se dostáváme k bonbonům, takzvaným godis. Pokud Vaše nebe, které jste si vysnili v dětství, obsahovalo pouze sladkosti, pak vězte, že sen se může velmi rychle splnit. Na každém třetím rohu totiž najdete obchody, které se zabývají pouze sladkými pochoutkami (plus pár slaných lékořicových bonbonů, Švédi jsou opravdu zvrhlíci). Lízátka jsou v nich na velké hromadě hned vedle čokoládových figurek, perníčků, pendreků,  oříšků v karamelu, ovocného želé a stovek plechovek se všemi příchutěmi cucavých, žvýkacích a kousacích bonbonů. Zkrátka ráj. A protože při vybírání můžete samozřejmě i ochutnávat, jste velmi rádi, když se nakonec z obchodu odkutálíte.  Tak neváhejte a přijeďte ochutnat alespoň kousek Švédska!