Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Asi před měsícem jsem byla v lékárně vyzvednout léky na alergii pro syna. Lékárník se mile usmál a zeptal se, co potřebuji. Já vydolovala s úsměvem recept z peněženky a podala mu jej. Odešel do druhé místnosti, přinesl krabičku, přiložil čárový kód ke čtečce. Prostě jako pokaždé. „Budete ty léky opravdu chtít?“ Ruka se mi zastavila na půli cesty mezi peněženkou a platebním terminálem. „Prosím?“ zaznělo z mých úst překvapeně. „No, jestli ty léky opravdu budete chtít? Je tam veliký doplatek.“  Zopakuje lékárník s rozpačitým úsměvem na tváři. Trochu se vyděsím a v duchu přemýšlím, co tento měsíc oželím, aby to tolik nenabouralo rozpočet. Hlavou mi proběhla myšlenka na seznam léků, které jsou sice na předpis, ale platíme si je celé sami.  Mé zaváhání si vysvětlí po svém. „Je to téměř sto sedmdesát korun.“ Vytřeštím na něj nevěřícně oči. „Samozřejmě, že si je vezmu, to zase tak strašný doplatek není.“ Teď zase vytřeští nevěřícně oči on. „Ahoj, to už jste zase tady? S čímpak zase marodíte, snad to dítě zase nemá antibiotika?“ usmívá se na mě známá, která právě vešla.  „Takže, Vám ten doplatek nevadí a vezmete si je?“ už jen spíš zkonstatuje lékárník. Naťukám pin na terminálu, vytáhnu z něj kartu a na pultu už na mě čeká papírová taštička s logem lékárny, ve které je nejen krabička s léky, ale také  plné balení krému pro děti. Lékárník se se mnou s úsměvem loučí a ještě dodá, že mi dal třicetikorunovou slevu na nákup, takže jsem měla recept de facto bez poplatku.

Od doktorky jsem odcházela s trošku pochmurnou náladou, protože jsem neměla zrovna radost z faktu, že budu mít doma dalšího alergika. Ale tohle mě pobavilo a  náladu zvedlo.

Taky se Vám někdy stane, že zdánlivá maličkost či pozornost rozsvítí jinak už skoro zkažený den? A jaká výše doplatku za léky Vám přijde normální? 

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/