Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

„Já nevím,“ odpověděla jsem jí za chvíli po pravdě, když na mě pořád zvědavě koukala. Musím říct, že mě tou otázkou opravdu překvapila. Je to už totiž několik let, co jsem něco takového zkoušela naposledy.

Kdysi v době dospívání jsem to, myslím, uměla docela dobře. Soudě alespoň podle počtu nápadníků v okolí. Ráda jsem v době dospívání nosila vyzývavé oblečení. Ze sukní mi čouhaly prakticky celé nohy a výstřihy končily hodně hluboko. K tomu boty na vysokém podpatku a samozřejmě výrazné líčení. Bylo mi nějakých šestnáct či sedmnáct, ale snažil jsem se vypadat nejmíň o deset let starší. Mou děsnou dospělost dokreslovala cigareta v koutku úst a pivo na stole přede mnou. Zřejmě se mi docela dařilo působit starším dojmem, občanku po mě chtěli málokde. Kluky a mladé muže jsem se kromě svého zjevu snažila okouzlovat světáckými řečmi o hloupostech, patřičně proloženými peprnými či sprostými slůvky. To abych jim dokázala, že jsem dostatečně zlobivá holka.

A jak bych na to šla teď, když jsem věkem (snad) zmoudřela? Rozhodně úplně jinak.

S make-upem jsem se časem naučila šetřit. Uvědomila jsem si, že právě tohle je jedna z oblastí, kde obzvlášť platí pořekadlo 'méně znamená více'. Chci přece vypadat jako přitažlivá žena a ne jako klaun na útěku z cirkusu.

Oblečení jsem prodloužila oběma směry, sukně více dolů a výstřihy o trošku blíže ke krku. Muže totiž více vzrušuje to, co mají zahalené překvapením, než to, co dostanou naservírované přímo pod nos.

Boty s podpatky si při vhodné příležitosti ráda nazuji, ale volím raději rozumnou výšku několika málo centimetrů, na kterých se nepřerazím ve své snaze okouzlit. Častěji mám na sobě totiž tenisky, takže pro mě chůze na jehlách není snadnou disciplínou. A moc dobře si uvědomuji, že máloco vypadá na ženě hůře, než boty na patnácticentimetrových podpatcích, na kterých její nohy vlají jak ve vichřici.

I s předstíraným věkem je to přesně obráceně. Rozhodně se nesnažím si přidávat roky. Ve svých skoro třiceti mě naopak začíná velmi těšit, když mi někdo hádá aspoň o trochu méně. To přece potěší každou ženu.

Cigareta má ústa naštěstí už 'nezdobí', tohoto zlozvyku se mi podařilo zbavit. Sklenici piva nebo sklenku vína si ale čas od času dám ráda, na tom není nic zas tak špatného.

Snažím se mít trochu přehled o světě kolem sebe a nemluvit úplné hlouposti. A když k tématu nemám co říct, raději mlčím. Teď už vím, že snaha o vtip a světaznalost za každou cenu vypadá spíš trapně, než roztomile. Taky nemluvím sprostě a občasné neuhlídání takového slova ve společnosti považuji spíš za svou ostudu než chloubu.

Ale především se snažím být prostě svá. Nic nepředstírat a nehrát žádné cizí role, protože takové pózy stojí příliš moc energie a stejně bývají brzy prohlédnuty.

Jenže chce tohle slyšet třináctiletá holka? A věřila by tomu? Nejspíš ne, na to si musí přijít sama postupem let. Stejně jako já a všechny ostatní ženy.

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/