reklama 5 v magazínu pro ženy

Nepřehlédněte

Podzim je tady: Naplánujte si omlazující zákroky

 
celý článek | Admin | přečteno: 30772x 2016.09.22

Proč ráda běhám?

 
celý článek | Beáta Matyášová | přečteno: 30857x 2013.05.07

Jako houby po dešti

 
celý článek | Kateřina Pořízová | přečteno: 30802x 2015.09.02

newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

Tymiánové dopisy. Pocta obětem genocidy zasazená do současnosti

 
Tymiánové dopisy. Pocta obětem genocidy zasazená do současnosti

Tymiánové dopisy je zkraje krásné, hebké, voňavé čtení, u kterého budete přímo před očima mít pečené jehněčí na tymiánu a sladké táhlé řecké sladkosti, nad kterými se rozplývá duše i jazýček. A pak se všechno zvrtne. Tedy, ono se to dá tušit z prolínání dějových linií a koneckonců i z anotace, ale přesto když se pak rázem ocitnete jako jediní živí uvnitř masového hrobu, kolem vás teče krev, studí hlína a neskutečně dobře vykresleným způsobem se bojíte o život,  jsem si jista, že při čtení ustrnete.

 

Eve Makisová za toto dílo dostala právem cenu Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděleuje Armenian Genocice Museum, a bylo to za to, že znovuoživila historii údajně prvně dochovalé genocidy v lidské historii – tu arménskou, od níž uběhne nyní sto let.

Do malebného příběhu se vkrádá historie jedné z hlavních postav. Odkrývá se děsivé tajemství, které jen prohlubuje city, lásku, vzpomínky.

Anotace:

Když Katerine zemře babička, zanechá po sobě záhadnou krabičku na koření, která obsahuje arménsky psané dopisy a deník. Katerine se vydává na cestu, která ji zavede daleko od domova a hluboko do minulosti. Na Kypru, kam se odjíždí schovat před bolestí ze ztráty milované osoby, se setkává s Arou, mladým Arménem, jenž se jí stane průvodcem nejen po babiččině minulosti, ale i po současné kyperské arménské komunitě.

Temné obrazy období arménské genocidy a následné diaspory, od níž v letošním roce uplynulo již sto let, vyvažuje srdeční humor a postavy, které vám přirostou k srdci a s nimiž se nebudete chtít rozloučit.

Ano,ke konci už opravdu budete mít pocit, že se s postavami nechcete rozloučit a osobně by mě velice zajímalo, jaký byl jejich další osud. Další námět? Já vím, že ne. Ony jsou totiž Tymiánové dopisy tak trochu hodně romantické a občas maličko limonádové, oddechové – a o to výrazněji v nich vystupuje ta historická piha zla, snad v ostrém kontrastu se současností. Snad to byl i autorčin záměr.

Opovržení, hnus, krev, bolest, smrt… A kniha se láme díky babiččiným vzpomínkám do dějových linií, ze kterých vás opravdu přejde po zádech mráz.

„Položili mě na zem, pod zády jsem ucítil neznámou měkkost a uslyšel ženský hlas.

„Celý hoří. To nemůže přežít.“

Do nosu mě udeřila vůně gardénií smísená s pachem zaschlé krve. Upadal jsem do bezvědomí a zase přicházel k sobě. V jednu chvíli jsem byl doma v Kayseri a najednou zase v místnosti z hliněných cihel naplněné zemitým odérem. Slyšel jsem dětské hlasy, viděl tváře, duchy. Skláněla se nade mnou má matka, aby mě políbila na tvář, a najednou klečela vedle mé matrace žena s šátkem na hlavě a otírala mi obličej vlhkým, silně páchnoucím kusem látky. Rána na tváři byla pokrytá strupem, hnisala, svědila a do celého obličeje mi vystřelovala příšerná bolest. Z dálky se ozývalo mečení koz a kdákání slepic, má matka zpívala arménsky a mladé dívky tiše turecky. Rty se mi semkly kolem láhve a ústa mi naplnila chladná voda. Třásl jsem se zimou a modlil se, aby mi bylo teplo, a když přišlo, spalovalo mě a polévalo potem. Do vědomí mi pronikaly střípky reality, ale hned jsem znovu odplouval jako nadýchané semínko pampelišky unášené větrem.

O tři dny později jsem se probudil, slabý, ale při smyslech. Ležel jsem v holé zděné místnosti s podlahou z hlíny. Na háku na dveřích viselo mužské pracovní oblečení. Naproti matraci stál vysoký prádelník a ručně vyrobené závěsy rámovaly malé okno, pohrával si s nimi chladný vánek, který s sebou přinášel vůni gardénií.“

A to je asi ukázka, která nejlépe charakterizuje pocity z celého příběhu. Někdy vám voní gardenie uprostřed krve…. A jindy cítíte osten svědomí, bolesti, strachu uprostřed tak normálních situací, které prožíváme každý den.

Drsné spojení romantiky a syrové hrůzy, časové linie, které nachází rozuzlení až ke konci příběhu v happyendu dojemném tak, že autorce snad i odpustíte ten limonádový letní románek, ale i když… co když právě takové ty letní lásky jsou?

Víte co? Tahle knížka si odlehčení zasloužila. Takže Tymiánové dopisy jako neopakovatelná směs dějů, zvratů, atmosfér – je na každém, co si z nich vybere pro sebe.

O autorce

Eve Makisová se narodila v Nottinghamu. Její rodiče jsou kyperští Řekové, kteří emigrovali do Velké Británie v šedesátých letech minulého století. Vystudovala žurnalistiku a od roku 1994 působila jako dopisovatelka londýnského Evening Standard na Kypru. V roce 2001 se vrátila do Anglie. Momentálně žije s mužem a dcerou v Nottinghamu. Je autorkou čtyř románů. Kniha Tymiánové dopisy získala Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděleuje Armenian Genocice Museum.

Vydalo nakladatelství Argo, 2016, www.argo.cz

2016.06.20 | Renata Petříčková | přečteno: 30881x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: genocida Eve Makisová Tymiánové dopisy recenze

 
archiv

Nejzajímavější články

 

Odhlučnění místností pro maximální pohodu. Co funguje?

Znáte to, hluční sousedé nejsou něco, co by nám přidalo na klidu. Někdy jsme naopak hlučnější i my sami, ale musíme se k...
 
celý článek | Admin | 2019.06.20 | přečteno: 31072x

Jakými radami se řídit?

Žijeme v době přemíry informací, které nás často zahlcují a matou. Zkuste si do do vyhledávače na internetu zadat lib...
 
celý článek | Mgr. Daniela Krejčí | 2014.11.23 | přečteno: 30826x

Tipy, jak zlepšit paměť a být více kreativní

Máte problémy se zapamatováním si důležitých informací? Pokud ano, přečtěte si naše tipy, jak zlepšit paměť a být zárove...
 
celý článek | Martina Limbergová | 2020.04.22 | přečteno: 30882x

Nemocné dítě

  Být mámou je krásné, o tom žádná. Pokud jsou děti spokojené a zdravé, je to radost. Když ovšem nastoupí ho...
 
celý článek | Beáta Matyášová | 2013.04.24 | přečteno: 30937x
 

Portál pro ženy