Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

O prokrastinaci již bylo hodně řečeno i napsáno. Jen pro připomenutí, prokrastinovat znamená odkládat nějaký úkol či povinnost na pozdější dobu. Třeba když potřebujete dokončit nepříjemný úkol, ale místo toho děláte něco jiného. A ne že byste museli rovnou lenošit, prostě jdete třeba mýt okna nebo se rýpete v zahrádce. Jenže – spánek přece není žádná nepříjemná činnost, kterou by měl člověk odkládat. Zdá se to jako absurdní spojení.

Ale je tu hned další jenže. Vzpomínáte, když jste si pustili další díl oblíbeného seriálu, i když už byste měli spát? Nebo si vybírali na netu dovolenou, kterou jste původně chtěli jen omrknout? A co těch „pár stránek“ knihy, které přeci jen ještě přečtete dnes, protože nemá smysl závěr příběhu nechávat nedočtený na další den? Či snad zrovna náhodou potřebujete dodělat nějakou práci, kterou jste během dne nestihli? Ano, všechny tyto případy už spadají do kategorie spánkové prokrastinace.

Ztráta kontroly nad životem

Angličané tomuto jevu říkají „revenge bedtime procrastination“, přičemž „revenge“ znamená pomsta. Jak výstižné! Ono se totiž v zásadě opravdu jedná o pomstu – o pomstu našemu běžnému dennímu já za to, že ignoruje některé z našich základních potřeb.

Ztráta kontroly nad vlastním životem, kdy se v hektickém tempu ženeme od rána do večera a máme jen málo příležitostí prožívat okamžiky radosti, překvapení, klidu nebo si jen tak chvíli snít.

A tak se na konci dlouhého dne často postaví naše vnitřní já na protest a žádá si čas pro sebe, i když je nám jasné, jak se to druhý den na nás projeví. Únavou, podrážděním i celkovým pocitem, že už všeho máme po krk.

996

Původně tento pojem vznikl v Číně, kde je situace zaměstanců opravdu drastická. Některé firmy praktikují pracovní systém, který bývá označován právě čísly 9-9-6, tedy: pracujete od 9.00 ráno do 9.00 večer, plných 6 dnů. A to už je závratných 72 hodin týdně, kdy na nějaký osobní život čas už opravdu nezbývá a kontrolu nad vaším životem v zásadě přebírá zaměstnavatel. A tak nezbývá, než si „urvat“ alespoň kousek noci...

Jaké pracovní tempo lze vydržet?

Výše uvedený koncept připomíná feudální zřízení, možná i něco horšího. Přitom zmíněný anglický pojem o mstícím se vnitřním já se začal používat až po roce 2010, kdy BBC zveřejnila příběh mladé ženy, která v Šanghaji pracovala pro nadnárodní farmaceutickou společnost. Po práci jí zbýval jen krátký čas na jídlo, sprchu a spánek, přesto však byla raději vzhůru do noci, kdy sledovala videa, četla zprávy nebo jen tak surfovala na netu. Přesto to dokázala vydržet celých 5 let.

My žijeme ve státě s téměř poloviční pracovní dobou, ale obdobné problémy se týkají i nás a celého západního světa. V modelu spánkové prokrastinace se poznává velké množství lidí. Bývá častější u mladších dospělých a u žen a je reakcí na denní stres a nedostatek volného času během doby, kdy jsme vzhůru. A pozor! Obvykle vůbec nesouvisí s večírky či jiným povyražením nebo popíjením. Bývá mnohem plíživější a nenápadný. Přesto ve výsledku se do postele dostaneme mnohem později, než nám radí naše biologické hodiny.

Časový bonbonek

Stále je tu však pocit, jako by něco chybělo. Máme pocit, že svůj život nemáme plně pod kontrolou, že naše dny jsou pouze plné práce a povinností, a nedostává se nám proto spánku. A tak uděláme to, co nám přijde logické – spánek prodloužíme. Díky tomu budeme odpočatí a výkonní, čínští zaměstnavatelé by zářili nadšením. Jenže ono nejde žít pouze prací a povinnostmi, to je nám asi všem jasné. Co tedy můžeme udělat? Kdy si nadělovat drobné odměny a radosti, kdy relaxovat a nabírat síly?

Výzkumy ukázaly, že ve skutečnosti během dne čas máme, jen k němu musíme být vnímavější. Nejedná se totiž o jeden větší celek, jak tomu bylo u předchozích generací. Teď máme „časové bonbonky“, které jsou rozeseté během celého dne. Problém je ale v tom, že tyto mezírky máme tendenci naplňovat prací, zařizováním, osobním rozvojem či dalšími povinnostmi.

Takže – místo abyste si vyčítali, že jste si zase šli lehnout příliš pozdě, využívejte časové mezírky během dne a užívejte si je opravdu jako sladké potěšení a odměnu. Dělejte cokoliv, co vám vykouzlí úsměv na rtech. Pohrajte si s pejskem v parku, sáhněte po nějaké technice všímavosti či meditativního cvičení, zvolte krátký relax v přírodě. Uvidíte, že se začnete cítit lépe.

Nezbytné rady a tipy vedoucí k nápravě

• Nejprve se zamyslete nad tím, kolik hodin spánku je pro vás ideální dobou. Kdy se cítíte nejlépe. Cílem není spát 10 hodin denně, ale určit si svou vlastní dobu, která vašemu tělu a mysli nejlépe vyhovuje. A toho se držte. Neponocujte jen proto, že je víkend, nevyspávejte zbytečně dlouho. Dodržujte stanovený režim.
• Vytvořte si svůj večerní rituál: 60 až 90 minut předtím, než si půjdete lehnout, vypněte televizi, počítač, tablet a omezte další činnosti stimulující mozek. Odborníci doporučují například relaxační koupel se svíčkami a vůněmi či dechová cvičení.
• A pokud večerním projížděním sítí a surfováním odháníte stres a myšlenky, které na vás v tuto dobu mají tendenci dotírat, existuje jednoduchá metoda, jak tyto myšlenky deaktivovat: Každé 2 vteřiny opakujte v duchu slovo „jedna“. To totiž nenese žádný emocionální význam a nevyvolává emocionální reakci. Když upřete pozornost na jeho vyslovování, zůstane mysl dostatečně soustředěná a nedovolí vám spadnout do víru neodbytných a nechtěných myšlenek.

Přejeme hodně štěstí na cestě za kvalitním a zdravým odpočinkem!