Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

     Měla jsem kdysi přítele, který se nechtěl vodit za ruku. Přišlo mu to zbytečné a nedůležité. Párkrát to třeba zkusíte, ale když se vytrhne, už se nevnucujete. Nechtěla jsem se vodit pořád, ale když jsme spolu někam vyrazili, vetšinou jsem ťapala krok za ním, protože spěchal. Přišlo mi to trapné a zahanbující, jak kdyby se za mě měl stydět. Ale k čemu je chlap, který na ulici dělá, že k Vám nepatří? Není to ten, který si Vás hrdě vodí za ruku a ukazuje světu  " To je ona ".

     Na druhou stranu, doma by mě držel a otlápkával pořád. Kdykoli jsem se ho zeptala, proč mě nechce držet, nebo mu ukázala jiné páry, zamumlal vždy jen něco pod vousy o ruce a dál dělal jakoby nic. Dlouho mě to mrzelo a nevěděla jsem co s tím. Snažila jsme se všemi způsoby, až jsem zjistila, že s ním prostě nehnu. Ale proč? Vždyť chytnout se za ruce je tak prosté. Tolik párů spolu chodí ruku v ruce pořád. Dávají tím všem kolem sebe i sobě samotným najevo, že se milují. A navíc, když mě muž drží ať už za ruku, kolem pasu nebo v objetí, vždy se cítím mnohem bezpečněji.

      Páry, které se vodí, mají daleko intimnější vztah. Jsou si bližší. Vždyť díky rukám se dokáže snadno dorozumět téměř každý. Vždyť i lehké zmáčknutí ruky pro povzbuzení dokáže pomoct.

      Dnes už je to jinak. Mám vedle sebe muže, který mě za ruku drží pořád. I od branky k autu mě vede za ruku. Chce mi být pořád na blízku a ukázat všem, že patřím k němu. Cítím se vedle něj daleko bezpečněji. Je to drobnost, která Vás potěší oba a nic nestojí. Vždyť i voděním za ruku si říkáte: Miluji Tě.

     Foto:http://www.freedigitalphotos.net