Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

A já se musím přiznat, že je naprosto chápu, myslím ty babičky. Já totiž až vypiplám ty svoje neřády, nechci žádné dítě ani vidět!! Teď si říkáte: „To tě přejde, neboj.“ … Nepřejde!!

Já už jsem se totiž poučila, když jsem „odkojila“ a naučila chodit a mluvit svého staršího syna, začalo se mi stýskat po tom miminkovském, naprosto oddaném, nesamostatném období. A pořídila si syna mladšího. A světe div se, i u něj nastalo neskutečně otravné období PLOČ, následované obdobím JÁ ŠÁM a korunované obdobím NE!!! To oddané, nesamostatné miminko dokázalo být naprosto totožně nesnesitelné, jako jeho starší bratr, jako jeho otec…probůh, jako já sama!

 Ale vzhledem k tomu, že ne nadarmo se říká: „Vrána k vráně sedá.“  Je velká pravděpodobnost, že jste si pro život vybraly stejného blázna, jako jste vy samotné, ne-li většího. Ano, naše děti jsou úplně, ale úplně stejné jako my.

A teď nebozí prarodiče. Narodí se to první vytoužené, devět měsíců opěvované vnouče. Samozřejmě, mladí jdou s dobou, takže návštěva už v porodnici nehrozí, když budou mít štěstí, uvidí ten malý zázrak před koncem šestinedělí. Tak tráví alespoň hodiny tím, že si to nebožátko idealizují, určitě je krásné, má hromadu vlásků, celou noc způsobně spinká, bez okolků se nají a vůbec, ale ani trošku nepláče.

A konečně je čas na návštěvu. Už 60 metrů od domu je zřejmé, kde ten malý andílek bydlí, stejně jako je na první pohled jasné, že nemá téměř žádné vlásky, a podle toho, jak strhaně vypadají oba rodiče, nespí ani v noci, ani ve dne…jejich první vnouče je naprosto stejné, jako jejich první, druhé, nebo třetí dítě, vzpomínky ožívají a prarodiče berou do zaječích.

Samozřejmě, že jsou i výjimky. Jsou tu ideální prarodiče, kteří to pomáhání berou jako poslání, hrozně je to baví a užívají si to…nebo mají naštěstí prostě jen krátkou paměť.

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/