Nepřehlédněte
Jak dosáhnout pocitu štěstí? Začít musíte u sebe
Neinvazivní liposukce – štíhlejší i bez bolesti
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Nestačila jsem se rozloučit
Jsou to už tři roky a já si to pořád vyčítám. Každý den si vzpomenu. Telefonní číslo mám mezi prvními v seznamu, emailová adresa je pořád uložená. Tolik bych chtěla vrátit čas…
Andrejka, člověk s velkým srdcem, které bylo otevřené každému. Obětavý, vstřícný a veselý. Opravdová kamarádka. Znaly jsme se jen pár let, ale jako by to bylo odjakživa… Měla byt ve stejném domě, pár pater pod námi. Když slyšela, že jdeme nahoru po schodech, nikdy nezapomněla otevřít a pozdravit nás. Denně jsme se potkávaly, vždycky jsme si měly co říct a kvůli čemu se zasmát. Poznali jsme její rodinu, dospívajícího syna, sestru, švagra, neteře i rodiče. Do jednoho skvělí lidé. Vídáme se zřídka, ale ve spojení jsme do dneška…
Před sedmi lety se nám narodila dcerka se srdeční vadou, Andrejka a rodina její ségry Markétky nás neskutečně podržela. Když ona sama onemocněla ošklivou a zákeřnou chorobou, snažili jsme i my jí být oporou. Částečně nás oddělilo stěhování, ale v kontaktu jsme zůstali a radovali jsme společně z jejího uzdravení. Nikdy nezapomenu na úžasný den, kdy nás všechny holky navštívily a Andrejka vypadala šťastně, spokojeně, zdravě. Rostly jí krásné vlasy, rehabilitovala po operaci a jen zářila.
Vyměnily jsme si pár mailů a domlouvaly se na dalším setkání. Psala z lázní a pořád chodila po kontrolách. Všechno vypadalo bezvadně. Pro její tělo to byl ale skutečně obrovský nápor. Bývala často unavená, mívala bolesti hlavy. Netušila jsem, že její první návštěva u nás bude zároveň poslední…
Jednoho adventního dne jsem objevila nepřijatý hovor... Já ale nestačila zavolat nazpátek. Andrejka zemřela. Nádor se vrátil, objevil se tentokrát na mozku a udeřil tak agresivně, že nepomohla ani další operace. Jsem si jistá, že Andrejka nechtěla, abychom cokoli předem tušili. Možná jsem mohla z jejích zpráv něco vyčíst, často se k nim proto vracím a pátrám…Volala mi z nemocnice, protože se chtěla rozloučit. I když jí konečný verdikt lékaři nestačili sdělit, musela vědět, že to není dobré…
Zemřela těsně před Vánoci. Za plného života. Teď už by byla pyšnou a velmi mladou babičkou a radovala by se ze svého vnoučka.
Já jsem se do dnešní chvíle s jejím odchodem nevyrovnala. Jsem tak zbabělá, že ani nevím, kde odpočívá. Přitom ten den si pamatuji přesně - je to symbolicky den výročí operace srdce naší dcery...
Nestačila jsem se rozloučit, ale snad ani teď nebude pozdě vypravit se na hřbitov a zapálit Andrejce svíčku…
Image courtesy of foto76 at FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: vzpomínka loučení kamarádka