Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Dnes vám představím jednu z mnoha knih, které ve mně zůstaly ještě opravdu dlouho po přečtení. Knihu, která mě donutila přemýšlet nad tím, jak moc byl, je a bude svět černobílý, a nemluvím teď jen o barvě lidské kůže, ale i mnohem propastnějších rozdílech v lidské společnosti. Situace popisované v knize nejsou 200 let staré, tahle minulost je poměrně nedávná, proto mnohem více šokující. Jakou cestu společnost od této doby urazila, máme být na co hrdí? Jsou změny ve vnímání lidí takové, abychom se za sebe nemuseli stydět?? To byly mé myšlenky, po přečtení jak se říká na jeden zátah, kniha je totiž napsána víc než dobře, je napsaná neskutečně!! Hltala jsem každou její stránku.

A o čem že vlastně je??

„ V 60. letech na americkém Jihu dělí svět černých a bílých hluboká propast. Přestože černé hospodyně vychovávají generace bílých dětí, uklízejí každý kout bílých domácností a znají všechna jejich tajemství, bílé dámy v Mississippi předstírají, že černoši jsou nepochopitelná a nebezpečná rasa. Vůdkyně místní ženské ligy Hilly chce prosadit svůj nejnovější výmysl za každou cenu- jižanská domácnost musí mít oddělený záchod pro svou černou hospodyni, a to v zájmu hygieny.

• „Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je támhle v garáži.“
• „Ano paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou dobu nebyla?
• „Takže od teď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“
• „Ano paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě.
• „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“
• Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla.
• „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“
• „Já teď zrovna nepotřebuju.“
• Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“
• „No žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“
• Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím co jí říct. Jen vím, že to neřeknu…

Zdánlivá maličkost v nekonečné řadě ústrků a utrpení však dá do pohybu nevídané věci……“

Úryvky z knihy: Kathryn Stockettová: ČERNOBÍLÝ SVĚT

Přečtěte si o tom, jak se jedna bílá holka rozhodne nebýt jako ty ostatní a napíše knihu o tom, jaké to je být černou hospodyní v bílé domácnosti. Jak těžké je přemluvit hospodyně k tomu, aby jí řekly svůj příběh. Jak nebezpečné je to po nich chtít a jak nebezpečné může být, když někdo ví, že to víte.

Přečtěte si o ponižování, falešných obviněních a o tom jak se mění děti, které svou černou chůvu milují v lidi stejné, jako jsou jejich rodiče….

Přečtěte si příběh o „bíle“ slečně Skeeter, a „černých“ hospodyních. Přečtěte si ČERNOBÍLÝ SVĚT.