Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Aby vás měli rádi...

Touha zavděčit se a plnit přání rodičů i v dospělosti a na vlastní úkor podle psychologů vzniká v rodinách, kde neexistuje bezpodmínečná láska k dítěti a dítě si musí lásku „zasloužit“. Třeba právě tím, že bude plnit všechna přání rodičů – protože každé dítě přeci chce, aby ho máma a táta měli rádi. A tak se dítě už v raném věku naučí, že pro získání lásky je potřeba stále něco dělat, vyhovět a neustále naplňovat obraz o ideálním potomkovi, ať už to pro rodiče znamená cokoliv.

Naopak v rodinách, kde bezpodmínečná láska funguje, je dítě ujištěno o tom, že i když ne vždy vyhoví a občas rodiče i zklame, stále tu budou pro něj a budou ho milovat.

V rodinách prvního typu bohužel už v dětském věku vzniká zásadní vnitřní konflikt mezi tím, co člověk chce, a co cítí, že by měl chtít. Celý jeho život pak provází buď strach ze ztráty lásky, nebo vnitřní nespokojenost a stres z toho, že nežije sám podle sebe.

Žít podle sebe

K tomu, aby v sobě člověk našel sílu upřednostnit vlastní potřeby před vůlí rodičů, je nejprve potřeba se osamostatnit. K osamostatnění by podle vývojové psychologie mělo dojít někdy během puberty, ale mnoho lidí pro to v rodině nemá podmínky. Jenže žádnou vývojovou fázi není možné přeskočit, a tak se lidé vymezují namísto vůči rodičům v 15 až 18 letech ve svých třiceti vůči nadřízeným, ve čtyřiceti vůči životním partnerům a posléze – bez ohledu na věk – vůči celému světu.

Přání rodičů nade vše

Co když se ale stále nedaří se od přání rodičů odtrhnout? Psychologové a terapeuti, kteří mají s touto problematikou zkušenosti, ví, že v takové situaci v lidech narůstá tlak, stres, nespokojenost, pocit bezcennosti a často vše končí pádem do hluboké deprese. Depresi můžeme definovat jako „biologickou adaptaci na život ve světě, který nenabízí potřebné podmínky k přežití“. A život, který člověk nežije ze sebe a podle sebe, určitě takový je.

Úplně nejhorší na tom všem ovšem je, že okolí takové lidi miluje. Udělají totiž pro kohokoli první poslední a přesně podle jejich přání. A tak tu máme přehršel obětavých partnerů, rodičů, zaměstnanců i dobrovolníků. Jenže, každému se jednoho dne obětování sama sebe přejí a nastane životní krize.

Jak z toho ven

Čím dříve svůj vztah s rodiči zpracujete, tím lépe. A déle. Tím lépe a déle budete moci žít svůj vlastní život podle sebe, s chybami, za které nezodpovídáte svým rocičům, ale jen sami sobě. Je to neuvěřitelně osvobozující a máte na to právo! Takže už žádné výčitky!

Většině lidí pomůže, pokud své rodiče pochopí a odpustí jim. Jistě, měli jste právo na lepší mámu a/nebo tátu, ale oni také vycházeli z nějakých rodinných vazeb, z nějakého zázemí, které vůbec nemuselo být ideální a třeba se nikdy nenaučili, co to znamená, mít někoho rád. Možná se vám snažili dát to nejlepší, ale víc prostě nemohli či neuměli...

Konečně dospělí

Jakmile dokážete upřednostnit svůj život před tím, co si přejí rodiče, můžete se konečně osvobodit a stát se dospělými lidmi. Loajalita k rodičům je samozřejmě na místě, ale nesmí pro vás být vězením. Nesmíte sami sebe hodnotit optikou svých rodičů, přemýšlet o tom, „co by asi řekli tomu či onomu“. Skutečná dospělost začíná tam, kde si dovolíte dosadit na první místo sebe – a to ne ze vzdoru, ale z úcty ke svému vlastnímu životu.

Odpoutání se od přání rodičů neznamená popření vzájemného vztahu nebo nevděk. Znamená to jen konečně uznat, že váš život patří prostě vám.