Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Dnes už jsme si zvykly nejen na pohodlné používání rtěnek, ale také na neustálé inovace v texturách i barvách. Ovšem změn, které souvisejí s tím, co si kdy (nejen) ženy nanášely na rty, proběhlo během tisíciletí opravdu hodně.

Ostře rudá

Prvním doloženým předchůdcem rtěnky je druh masti ze sumerského města Ur poblíž Perského zálivu a jeho historie se datuje až k roku 3500 let př. n. l.

V Egyptě byla péče o krásu považována za jednu ze ctností. Velmi dobře jsou zdokumentovány zkrášlovací procedury královny Nefertiti ze 14. stolení př. n. l. Ve starověkém Egyptě se ženy i muži spoléhali na oči orámované černými linkami a na červené rty. Věřilo se, že díky tomu se lidé více podobají bohům. Válečníci nejrůznějších národů zase pomocí barev ve tváři vyjadřovali svou moc a sílu.

Namalované rty se velké oblibě těšily také ve starověké Římské říši a v Japonsku. V Japonsku byly rudé rty obzvlášť důležité, protože se pomocí nich urozené ženy odlišovaly od chátry.

Úplně odlišný postoj panoval naopak v Řecku, ve kterém bylo kolem roku 500 před Kristem líčení natolik odsuzované, že se malovali jen umělci a prostitutky.                                                             

Femme fatale, trest smrti nebo nebezpečí pro zdraví?

Ještě o mnoho tisíciletí později se názor na namalované rty lišil. Zatímco například v 16. století si královna Alžběta I. barvení rtů oblíbila, v 18. století mohlo být ve Velké Británii manželství anulováno, pokud muže nalákala k oltáři žena s rudě namalovanými rty. Italský filozof Tommaso Campanella zašel dokonce tak daleko, že v roce 1602 prosazoval pro ženy, které se ozdobily líčením, trest smrti.

Ovšem nejen politici a církev představovali pro nalíčené ženy velké nebezpečí, rizika s sebou nesly i samotné používané barvy. Kromě neškodné henny, okrové a barevné šťávy se ve starověkém Egyptě používaly také vysoce toxické rumělky (sulfid rtuťnatý) a galenit (leštěnec olověný).

V prostředí pařížské bohémy kolem roku 1900 ohrožoval zdraví žen měděnkový prášek, který měl na rtech vykouzlit excentrickou absintově zelenou barvu.

Svoboda a emancipace

Za posledních 100 let se toho naštěstí na poli technologie výroby rtěnek odehrálo opravdu hodně. V roce 1935 byl v Evropě patentován první výrobek s kovovým pouzdrem a posuvným efektem, po 2. světové válce přišli američtí designéři s otočným mechanismem. Recepty na výrobu kouzelných válečků sestávaly především z olejů, vosků, pigmentů a prakticky neškodných chemikálií.

A ačkoli se stále ozývaly i kritické hlasy, červené rty se staly symbolem svobody a emancipace.

Dnes toho už rtěnky dokážou mnohem víc než jen být pěkné.

Jsou ultralehké, neslíbatelné, obsahují výživné oleje, vitaminy a antioxidanty, které rty skvěle vyživují, hydratují a chrání. Výběr barev je nebřeberný a své potřeby uspokojí i vyznavačky přírodní kosmetiky. Jako základ mnoha rtěnek slouží například pečující máslo z růží, slézu či lípy a na živiny bohatý kokosový, mandlový či arganový olej. Extrakty z granátového jablka, třešní a malin dodají rtěnce ovocné tóny, zatímco ve veganských produktech se používají minerální pigmenty.

Rtěnka je prostě podstatou ženskosti, a tak i v současné době zakrytých úst využijte každou příležitost, kdy můžete oslnit svými krásnými a zdravými rty.