Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Mám známou, která se v noci budí a luxuje ledničku. Už si na to zvykla a pokouší se tím netrápit. Uvědomila si, kde je zakopaný pes. Když nespí doma nebo tam, kde její život mohou ovládat jiní, spí jako nemluvně. Nočním jídlem řeší vnitřní napětí, které má z neustálého obtěžování sousedů nebo častým telefonátům své matky.

Mám kamarádku, která se tak hrozně přejídala, až za několik málo měsíců přibrala desítky kil. Krajíci tlustě namazanými máslem se snažila zahnat touhu po rodičovském objetí. Touhu moci se svým nejbližším svěřit, touhu více si věřit.

Mám příbuznou, která si zakázala jíst úplně. Pocit sebeuspokojení nastoupil tím, jak dokázala ovládnout svou nejprimárnější fyziologickou potřebu. Tak moc si tím ublížila, fyzicky i duševně, že ji to málem stálo život.

Kde tohle všechno začíná? Už v dětství? Když jsme nuceni dojídat nebo jídlo prožíváme jako odměnu? Když sledujeme matku, která odmítá večeřet nebo spolužačky, které se prohlížejí v zrcadle a už ve třinácti mají „tlustý stehna“ a začínají s dietami?

Kult štíhlé postavy na nás útočí ze všech stran. Denně řešíme, jestli „hřešíme“ a denně si zakazujeme, přikazujeme, přejeme, začínáme jinak. Dostáváme se do kolotoče závislosti na jídle a některé až k jedné či více formám poruchy příjmu potravy. Jídlo najednou není o radosti a pocit uspokojení z dobrého oběda obyčejně rychle zadusí ten, kdy si každé sousto vyčítáme.

Jak z toho ven? Nebojte, dá se to!

Buďme samy sebou. Přijímejme sebe i své tělo s láskou, hýčkejme se tak, jak si přejeme, aby nás hýčkali i ostatní. Prožívejme svoje pocity se vším všudy, nebraňme se emocím. Vykřičme do světa radost a taky smutek, vyběhejme vztek a milujme do omdlení.

Jídlo není věda, to my samy ji z něho děláme. Jídlo je radost a především nutnost. Žijme zdravě a hlavně naplno!

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/