Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Záměrně jsem použila termín dopouštějí, abych zdůraznila, že závodit na tréninku není dobrý nápad. Běžím na svém okruhu volný výklus, když za sebou uslyším zrychlený dech a těžké dopady (nechci říct přímo dusot). Po chvíli mě předbíhá štíhlá mladá dívka v kalhotách na fitnes a teplákové bundě s kapucí – typické oblečení začátečníků. Ještě se pro jistotu ohlédne, jestli jsem se jí „nechytila“, abych ji náhodou nepředběhla zpátky. Nemusí se ale vůbec obávat, běžím si dál svým tempem. Po několika minutách přesto samozvanou „soupeřku“ bez problémů předbíhám. Mám to jednoduché, protože přešla do chůze. To jí nakopne, sebere síly a znovu mě předbíhá, aby se po několika stovkách metrů opět musela zastavit. Po třetím pokusu se mnou závodit definitivně odpadne.

Dívka z popsaného příběhu dělala typickou chybu nezkušených běžců. Snažila se závodit během tréninku, navíc se zcela neznámou běžkyní. Možná si myslela něco jako že tu starší paní přece musí předběhnout. Nevěděla nic o tom, že běhám čtvrt století, že vydržím běžet vcelku několik hodin, že jsem v jejím věku běhala závodně. Na tréninku byste neměli závodit s cizími běžci v parku už jen proto, že nevíte, jakou mají výkonnostní úroveň. Pokud běžíte nad svoje momentální možnosti, tak se dostanete do anerobního pásma, kdy se energie pro výkon získává spalováním glykogenu, což je způsob vhodný pro krátkodobou zátěž jako je sprint nebo vrhy. Při takové zátěži nedochází ke spalování tuků a nezlepšuje se kondice. Ani sprinteři však netrénují na plný výkon, a například při tréninku vrhů se používá lehčí náčiní než na závodech. Pokud někdo sportuje pro zlepšení kondice a snížení hmotnosti, tak nemá jiný úkol, než sledovat reakce svého těla na zátěž a hlídat, aby  netrénoval na tvrdém povrchu, ve smogu nebo při zranění.

Ještě na závěr jeden postřeh. Ve sportu obecně, a ve vytrvalostním běhu zvlášť, výsledky nezávisí vůbec na tom, jak člověk působí. Třeba takový Zátopek nebyl na pohled vůbec sportovní typ.  Dokonce neměl ani dobrý styl, pro jeho těžkopádný běh mu říkali „lokomotiva“. Přesto se stal legendou, jako jediný atlet v historii vyhrál na Olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 během jednoho týdne pětku, desítku i maratón. Vytrvalostní výkon je totiž jen otázka toho, jaké má kdo aerobní schopnosti, a ty se nedají získat jinak než tréninkem. A ne tréninkem „maratón za tři měsíce“, aerobní schopnosti získá člověk, který nikdy nesportoval, asi za tři roky. Pokud ale nechcete běžet letos maratón, tak si s tím nemusíte dělat starosti. Stačí, když si z téhle lekce odnesete, že se při svých sportovních pokusech nemáte řídit ostatními běžci v parku, nebo cvičenci v posilovně, ale jen svými vlastními pocity.