Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Proč se vlastně dlabou dýně?

Halloween se slaví večer 31. října a jeho kořeny se obvykle spojují se starým keltským svátkem Samhain, který označoval konec sklizně a příchod temnější části roku. Lidé tehdy věřili, že se v tomto období může stírat hranice mezi světem živých a mrtvých. Postupem času se starší lidové zvyky propojily s křesťanským předvečerem svátku Všech svatých, anglicky All Hallows’ Eve, z něhož vznikl název Halloween.

A právě do této tajemné atmosféry patří i legenda o Jackovi, který dal jméno známým svítícím lucernám. Vypráví se o vychytralém irském opilci, jenž několikrát přelstil samotného ďábla a přiměl ho, aby mu slíbil, že si nevezme jeho duši. Jenže když Jack zemřel, nečekalo ho místo ani v nebi, ani v pekle. Zůstal bloudit temnotou a na cestu dostal žhavý uhlík, který si vložil do vydlabané řepy. Tak se podle legendy zrodila Jack-o’-lantern, lucerna, která měla připomínat jeho věčné putování.

Původně se tedy v Irsku a dalších částech Britských ostrovů vyřezávaly především řepy nebo jiné kořenové plodiny. Když irští přistěhovalci přinesli tradici do Ameriky, zjistili, že místní dýně jsou pro vyřezávání mnohem vhodnější. Byly větší, dostupnější a daly se snadno proměnit v obličej s děsivým úsměvem. A tak se z dýně postupně stala jedna z nejvýraznějších ikon Halloweenu.

Proč se lidé převlékají za strašidla?

Kostýmy přitom původně nemusely být jen zábavou. Podle tradičního výkladu starých keltských zvyků se lidé během Samhainu převlékali za duchy a jiné nadpřirozené bytosti, aby zmátli skutečné návštěvníky ze záhrobí. Když už se člověk musel za temné noci pohybovat venku, mohl se pokusit splynout s těmi, kterých se obával. Zda šlo skutečně o rozšířenou praxi, to dnes s jistotou nevíme. Myšlenka, že nejlepší obranou před strašidlem může být převléknout se za něj, však přežila staletí a dodnes dává halloweenským kostýmům jejich zvláštní půvab.

Koledu, nebo něco provedu!

K Halloweenu neodmyslitelně patří také děti v kostýmech, které obcházejí domy a pronášejí známou větu „Trick or treat!“. Volně přeloženo to znamená něco jako: „Koledu, nebo něco provedu!“. Za sladkostmi se skrývá tradice koledování, která má v různých podobách starší evropské kořeny. Dnešní americká podoba se rozšířila především ve 20. století.

Děti se převlékají za duchy, čarodějnice, upíry nebo nejrůznější filmová monstra. Strašidelné motivy se tu mění v hru, při níž se strach stává zábavou. Ulice se zdobí, pořádají se večírky a obchody nabízejí všechno - od čokoládových netopýrů až po kostýmy, které by leckterého návštěvníka hřbitova přiměly zrychlit krok.

Halloween se tak v současnosti stal nejen lidovou tradicí, ale také velkou společenskou a komerční událostí. Do Ameriky sice přicestoval z Evropy, tamní kultura mu však vtiskla podobu, kterou dnes zná téměř celý svět.

Naše Dušičky mají jinou atmosféru

V českém kalendáři následuje po Halloweenu Slavnost Všech svatých 1. listopadu a 2. listopadu Památka zesnulých, které říkáme Dušičky. Jejich dnešní podoba vychází z křesťanské tradice, která se během staletí propojila se staršími představami o návratu duší zemřelých.

Naši předkové věřili, že duše zesnulých mohou v tomto období navštěvovat své blízké. V některých krajích se proto připravovalo jídlo také pro ně a peklo se zvláštní pečivo zvané dušičky nebo kosti svatých. Dnes už většina z nás podobné zvyky ani nezná. Zůstala však tradice návštěvy hřbitovů, úpravy hrobů, květin a zapálených svíček.

A když se večer rozsvítí stovky drobných plamínků, české hřbitovy získávají zvláštní atmosféru. Člověk se na chvíli zastaví, vzpomene na rodiče, prarodiče, přátele nebo někoho, kdo mu v životě chybí. Někdy se u hrobu tiše pomodlí, jindy jen postojí a nechá vzpomínky volně plynout.

Možná právě tady se ukazuje rozdíl mezi oběma tradicemi. Halloween si ze strachu a nadpřirozena dělá hru, zatímco Dušičky dávají prostor tichu a osobní vzpomínce. Jedno není nutně lepší než druhé. Každá kultura si našla vlastní způsob, jak se přiblížit tématu, které je pro člověka odjakživa obtížné.

Ať už tedy na zahradě rozsvítíte dýni se širokým úsměvem, nebo na hřbitově zapálíte svíčku za někoho blízkého, konec října a počátek listopadu vždy ukazuje, že vzpomínky mají mnoho podob. Některé jsou hlučné a veselé, jiné tiché a křehké. Ale obojí patří k lidskému životu.