Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Jako malá holka jsem byla na vrcholu štěstí, když ze známosti kolotočář nechal kolotoč běžet o pár otáček déle, byla to nádhera kopat nohama a mít vítr ve vlasech.

V dalším období pro mě naprosté blaho znamenalo tajně sledovat při vyučovací hodině kluka, který se mi zrovna líbil. Ještě o něco později to bylo s tím klukem mluvit, mít schůzku,  první pusa, držení za ruce.

Další vrchol štěstí se dostavil po složení maturitní zkoušky.

Když jsem dostala dopis, že mě přijali na vysokou školu, skoro jsem vyletěla k nebesům.

Když jsem na večírku začala chodit se svým vysněným spolužákem horolezcem, nemohla jsem svému štěstí ani uvěřit.

Po složení zkoušky z matematiky jsem se bála i dýchat, abych nezjistila, že je to jen sen a že mě třeba ráno po probuzení  zkouška teprve čeká.

Po úspěšném výběrovém řízení do prvního zaměstnání  jsem jásala, konečně je to tady, finanční nezávislost.

Potom se moje body na horizontu štěstí rychle posouvaly. Povýšení, zvýšení platu, první kožené kozačky s jehlami. Další povýšení. Vlastní auto. Notebook. Povýšení. Vyšší plat.

Po čase se směr štěstí trochu vyklonil z pracovní roviny. Láska. Zasnoubení. Společně koupený dům. Těhotenství. Zdravé miminko. Běhající miminko. Diskutující batole.

Včera jsem si připadala jako nejšťastnější člověk na světě.

Sedíc v pyžamu na podlaze v obýváku, bylo mi strašně špatně od žaludku v důsledku dalšího vytouženého těhotenství a jedla jsem mražené třešně, které jediné pomáhají, dívala se na dojímavý film v televizi, na klíně se mi tulilo nahaté upatlané dítě a mě stékaly z očí slzy, protože jsem si uvědomila, že jsem opravdu  šťastná.

Ale kdyby mi to někdo nabídl, značkové kozačky bych neodmítla:).

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/