Nepřehlédněte
6 tipů, jak se přestěhovat bez námahy a vrásek na čele
Ekologie a pečivo: Papírové sáčky jako cesta k udržitelnosti
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Třetí dítě
Troufám si tvrdit, že následující otázka napadne všechny dvojnásobné matky. „Jsou dvě děti akorát a co kdyby byly tři?“ Odpověď na sebe nechá čekat...
S blížící se čtyřicítkou, tou pomyslnou hranicí mezi produktivním obdobím ženy a dejme tomu středním věkem, s tím, jak děti rostou a jsou stále samostatnější a s tím, jak se o své slovo důrazně hlásí hormony, kdykoliv zahlédneme novorozeně, jsou podobné otázky čím dál akutnější.
Rozum a často i cit pro dejme tomu vyrovnané síly v rodině (2 na 2) mají jasno. Díkybohu za dva zdravé potomky, dokonce u nás za jednoho kluka a jednu holku. Jsou bezva parťáci, jak mezi sebou, tak i s námi. Syn jezdí s tátou na kole, dcera se ráda parádí. Když jsem s nimi sama, stačí mi dvě ruce, jeden pár očí a dvě uši, abych je mohla pohlídat, obejmout, pohladit i vyslechnout.
Za rok staršímu dítku začne škola a oba už teď mají své kroužky. Také chtějí jet na tábor a k moři. Mít dost místa v pokojíčku i v autě. Všechno tohle něco stojí.
Argumenty, proč ne, jsou, zdá se nevyčerpatelné. V pořádku. Už dávno mám pocit, že můj život je stabilizovaný a poklidný. Změn se bojím, a tak si s myšlenkou na třetí miminko občas jen tak zlehka pohrávám. Nemám odvahu pustit se do ní naplno.
V pondělí jsem se viděla se svou kamarádkou, která to zatím měla nastavené podobně. Spokojená, že zvládla dvě náročná kojenecká i batolecí období, nástup dětí do školky i svůj do práce a najednou mi ukazuje obrázek z ultrazvuku. Je jí 34 a za 34 týdnů by měla porodit třetí dítě. Přiznám se, spadla mi čelist. Sledovala jsem svou přítelkyni ještě při našem posledním setkání rozhodnutou „už nikdy víc“ a viděla štěstí. Čisté a nefalšované nadšení. Zářila radostí a i když bude muset za několik měsíců opět svůj život od základů překopat, bylo znát, že na to kašle.
Vím, že bych třetí, byť neplánované dítě přijala stejně, přesto kamarádku obdivuju. Za to, že nepochybuje a taky za to, že nemá strach, jak zvládne všechny ty okolnosti, které jako by mluvily proti. Na její miminko se už teď hrozně těším :).
P.S. A jen tak mimochodem – i moje maminka je třetím dítětem. Vydupal si ji děda a moc dobře udělal. Je báječná a bez ní bych na světě nebyla ani já, natož moje děti ...
Poslat článek
Tisk
Štítky: třetí dítě