Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Specifika komunikace s nevidomými

Pokud komunikujete se slepým člověkem, první zásadou je vždy pozdravit jako první, připojit jeho jméno (aby věděl, že mluvíte s ním) a představit také sebe v případě, že vás nevidomý nepozná po hlase. Když vstoupíte do místnosti, kde se nevidomý člověk nachází, vždy upozorněte na svou přítomnost. Stejně tak dejte vědět, jakmile místnost opouštíte.

Chcete-li nevidomému pomoci přejít přes ulici nebo při orientačních potížích, zeptejte se, zda o vaši pomoc stojí. Pokud ano, nabídněte, aby se zavěsil do vaší paže a mohl jít krůček za vámi. Pozor na to, abyste nešli příliš rychle, tempo chůze přizpůsobte postiženému. Při nástupu do dopravních prostředků nastupujte první, a pak pomozte nastoupit nevidomému. Nevtlačujte jej ale na sedadlo, stačí položit jeho ruku na opěradlo sedačky. Při vstupu do auta je to stejné, stačí položit ruku nevidomého na horní rám dveří.

Jste-li v restauraci, pomozte nevidomému s odložením kabátu a vyhledáním volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádáno (například pomocí časových údajů). Nevidomý určitě uvítá, když ho budete informovat o všech dalších předmětech na stole a o případných spolustolovnících.

Při delším doprovázení informujte nevidomého o okolí, vybavení místností, osobách a událostech.

Specifika komunikace se sluchově postiženými

Při komunikaci se sluchově postiženými lidmi vždy vyslovujte zřetelně, ale nezvyšujte hlas ani neměňte rytmus řeči. Sluchově postižený člověk by měl vidět váš obličej, aby mohl odezírat pohyb rtů. Pokud je to možné, při komunikaci se sluchově postiženými vypněte všechny zdroje hluku, které ztěžují nebo i znemožňují správné vnímání informací. Dotazy se ujišťujte, zda Vám sluchově postižený rozumí, případně se snažte volit jiná (jednodušší) slova.

Ve společnosti opět informujte sluchově postiženého o okolním dění a událostech, aby se mohl také zapojit. Vždy je důležité, aby sluchově postižený obdržel všechny nezbytné informace a zásadní sdělení.

Specifika kontaktu s vozíčkáři

Kontakt s vozíčkáři se může zdát snadný, ale i zde jsou určité momenty, na které je potřeba dát pozor. Vždy pamatujte na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel než vy, takže nemusí vidět všechno, co mu ukazujete.

V místech velkého pohybu lidí jezděte velmi opatrně, abyste vozíkem někoho nezranili. Při přecházení ulice s velkým provozem stůjte dostatečně daleko od krajnice vozovky. Z prudšího svahu sjíždějte raději pozpátku, vozík tak lépe zabrzdíte a vozíčkář se cítí bezpečněji. A na nerovném terénu se snažte jet s vozíkem po zadních kolech, aby nedocházelo k nepříjemným otřesům.

Specifika komunikace s mentálně postiženými

Asi si všichni uvědomujeme, že kontakt s mentálně postiženými lidmi či lidmi s autismem může být velmi obtížný. Při komunikaci je velmi důležité udržovat oční kontakt a věnovat mentálně postiženému člověku pozornost. To, jak člověka s mentálním postižením vnímáte a přijímáte, se výrazně odrazí v jeho ochotě s vámi komunikovat.

Používejte jednoduchou řeč, krátká slova a věty. Jasně vyjadřujte své myšlenky, nepoužívejte cizí a hovorová slova. Mluvte pomalu, tak aby tempo vaší řeči mentálně postiženého člověka nezahlcovalo. Vždy buďte trpěliví a dopřejte postiženému dostatek času na odpověď. Velmi důležitá je zde neverbální komunikace, proto komunikaci doplňujte mimikou a gestikulací. Ověřte si, zda vám dotyčný rozuměl a pochopil, co jste mu chtěli říct. Mluvte jen o jedné hlavní myšlence a k další přejděte až po ujištění, že vám postižený porozuměl.

Mentálně postižení lidé jsou velmi závislí na ostatních lidech. Jednejte s nimi s velkou mírou empatie, trpělivosti a respektu. Dospělý člověk s mentálním postižením může být na úplně jiné úrovni porozumění. Neznamená to však, že není dospělý. Proto mu během kontaktu vykejte a používejte řeč dospělých. I když budete používat jednoduché věty, nepoužívejte zdrobněliny, nemluvte s ním jako s malým dítětem a nevysvětlujte zbytečně dlouho věci „polopatickým“ způsobem.

Všichni zdravotně postižení ocení vaši pomoc a podporu, ale není třeba jim ji vnucovat. Jsou to stejní lidé jako my a touží po samostatnosti a nezávislosti, jak jen jim to charakter postižení dovoluje!