A jak taková Mařena vypadá? Má velikost lidské postavy a musí se krásně obléct. Její slaměné tělo dostane červenou sukni, obvykle bílou režnou košili, šátek na hlavu a na krk náhrdelník z vyfouknutých vajíček. Ty jsou symbolem smrti, z prázdného vajíčka se totiž  nic živého nenarodí. Mařena se připevní na dřevěnou tyč, aby se dala nést. Mladí lidé s ní za stálého zpívání obejdou vesnici či městečko a pak ji vynesou za vesnici, kde zlou Mařenu spálí na hranici.

Ale Smrtky-Mařeny se lidé zbavují i jinak. Často průvod dojde až k nějakému potoku nebo potůčku, tam ji odstrojí a hodí se do tekoucí vody, aby zima už rychle odplula. Na její cestě ji provází popěvek „smrt plave po vodě, nové léto k nám jede“. Děvčata za Moranou ještě házejí vyfouklá vajíčka, aby ji smrt doprovázela. Od řeky, potoka nebo potůčku se vrací průvod už s jarním „majíčkem“.  „Májíček je malý smrček ozdobený veselými papírovými růžemi a vajíčky. Může mít i podobu narašené břízy. „Májíček“, někde nazývaný „letorost“ nebo „létéčko“, jako symbol nového jara je za zpěvu donesen na náves nebo náměstí, kde se tančí. Potom se „májíček“ rozstříhá a každý si odnese kousek domů na památku. Dřív si děvčata přinesla z “ májíčku“ papírové růžičky a ty se v květnu přivázaly na májku.

I když někdy počasí není zrovna jarní, třeba padá sníh s deštěm a obloha je temně šedá, Mařenu na její poslední cestě provází vždycky dost lidí. Určitě není záhadou proč: Jaro se totiž vítá, ať je počasí jakkoli nevypočitatelné. Jaro přece musí přijít a všichni se na něj moc a moc těší. Naši předkové se na jaro nejen těšili, ale také ho obřadně vítali připraveným obřadním jídlem. Obřadním jídlem pro pátou neděli postní zvanou Smrtná byly přesňáky a mrváně, ke kterým se podávaly omáčky z rozvařeného sušeného ovoce. Mrváň teda moc chutně nezní, že? A co to vlastně je? Dnes už je to zapomenuté pečivo, které kdysi patřilo k nejoblíbenějším a nesmělo chybět při žádném obřadu od narození až po smrt. Dokonce nemocný člověk byl občas léčen „protahováním přes mrváň“ a pomocí mrváňů se také věštilo. A jak ten tajemný mrváň vypadal? Někdy měl tvar žemle nebo veky nebo jiný houskový útvar třeba kroužek a byl z tuhého kynutého těsta.

Smrtná neděle na Hané se samozřejmě musí prožít v hanáckém kroji, protože v něm je možné zažít historii na vlastní kůži, člověk si ji může téměř osahat, vidět ji na vlastní oči a překlenout vzdálenost mezi dnešními lidmi a našimi předky, kterým kroje slušeli stejně.