Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Učme se žít

Bez neustálých podnětů a dění kolem sebe si už život nedovedeme představit. Jistě, musíme chodit do práce, starat se o rodinu a domácnost, řešit neustálé starosti a obtíže. Přesto se ale všechno děje právě v přítomných okamžicích, „tady a teď“.

Ani náhodou nemluvíme o celodenních meditacích v osamění a oddávání se vyššímu.

Jde tady o to, abychom se vždy plně věnovaly tomu, co právě děláme a mysl soustředily jen na to jedno, na daný okamžik. Ať už zrovna vaříme, uklízíme nebo děláme účetní uzávěrku.

Pro západní svět je tato myšlenka stále nová, i když v poslední době se o ní hodně a často mluví i píše, a terapeuti či koučové osobního rozvoje ji využívají již dlouho.

Jenže my se obvykle této razantní změny obáváme a nedůvěřujeme jí. Lpíme na tom, že vše ve svém životě musíme řídit, plánovat a ovlivňovat.

Shakespearův Hamlet se kdysi ptal, zda „být či nebýt“. Doba se posunula a nikdo netušil, že dnes otázka bude znít jinak. O nebytí se neuvažuje a „jen tak být“ neumíme. Pořád potřebujeme podněty, stále se musí něco dít. Ale co na to naše přetížená psychika?

Když je mysl přítomná, odpočívá

Jakmile věnujeme pozornost tomu, co děláme a jak se u toho cítíme, jak na situaci reaguje naše tělo a jaké myšlenky se nám honí hlavou, naši mysl nezahlcuje budoucnost, plánování, obavy ani věčné hodnocení. Soustředit se na daný okamžik je jako najít tlačítko, kterým svou hlavu vypneme. A spočinutí v přítomnosti nás postupně dovede ke klidnější mysli.

Jsme-li přítomní, nezbývá místo pro stres

Je to poměrně logické. Stres vzniká především v našich představách a vyvolává ho nejčastěji rozdíl mezi tím, jak bychom chtěly nějakou záležitost mít a jak možná bude vypadat ve skutečnosti.

Pokud jsme ve stresu, v celém našem těle stoupá hladina stresových hormonů. Ty mají mimo jiné schopnost zaplavit cesty do některých částí mozku, například do paměťového centra. Proto je ve stresu obtížnější vzpomenout si na některé věci, což asi známe všichni. Různé zkoušky, přijímací pohovory, rozhovor se šéfem… V zaplavení stresovými hormony také děláme špatná rozhodnutí a vše vidíme mnohem černěji, než tomu doopravdy je.

Život se děje právě teď

Žijeme-li v přítomnosti, žijeme svůj skutečný život, ne vymyšlenou fikci. Průzkumy ukázaly, že až 80 % času trávíme myšlenkami, které se týkají minulosti nebo budoucnosti. A to je opravdu hodně! K tomu stále doufáme, že až dokončíme rozdělaný projekt, až děti vyrostou, až…, až…, a až pak teprve začneme skutečně žít svůj vlastní život.

Svůj budoucí a lepší život si dokážeme představit do detailů. Hlavně ve chvílích, kdy jsme nespokojené, vkládáme naděje do budoucnosti, místo toho, abychom žily to, co je teď. Někdy bohužel přítomnost není příjemná, ale pokud ji prožíváme a uvědomujeme si ji, můžeme se poučit, a hlavně nalézt nějaké reálné východisko místo snů, co bude, až…

V přítomnosti si všímáme toho dobrého

Pro lidi je obecně typické, že se zaměřují mnohem víc na to, co nefunguje a co je špatně. Není to naše vina, je to dáno vývojem mozku, protože zaměření se na ohrožující, tedy negativní faktory, mělo v minulosti zásadní význam pro přežití.

Jenže v současnosti nám to přerůstá přes hlavu. Opět si to ukážeme na příkladu, který známe asi všechny. Představte si, že máte skvělou práci. Jenže v kanceláři je kolegyně, která vám „nesedí“ a rozčiluje vás. Postupně se zaměříte jenom na ni, váš vztek narůstá, a ve finále začnete svou práci nenávidět. Samozřejmě, měly bychom se soustředit plně na to, co nás v práci baví, a užívat si to.

Změna je těžká, ale stojí za to zkusit svou pozornost zaměřit vždy na dobré a pěkné věci. Jakmile uděláme první krůčky a budeme si je hýčkat, snadno se díky nim budeme posouvat dál.

V přítomnosti nepotřebujeme měnit svůj život

Život v přítomném okamžiku má i další světlé stránky. Bereme ho takový, jaký je. Nelpíme na tom, že budeme šťastné pouze tehdy, když se stane to a ono, když se partner změní, když změníme práci, když se děti dostanou na výběrovou školu.

Jednáme a přemýšlíme víc s využitím intuice. Život totiž není o rozumovém rozdělování na „dobré“ a „špatné“, „výhodné“ a „nevýhodné“. Rozum i intuice mají v přítomnosti stejně důležité místo. A intuice to s námi vždy myslí dobře, chrání nás před špatnými rozhodnutími a špatnými kroky. Jen jí musíme naslouchat.

Ať už v sílu přítomnosti věříte nebo ne, stojí za to si ji vyzkoušet. Na přítomnost se totiž vždycky můžete spolehnout. Je tu a patří jen a jen vám.

Tak ať je pro vás co nejkrásnější!