Nepřehlédněte
Co je blockchain a v čem spočívá jeho výjimečnost? A mohl by skutečně od základu proměnit fungování naší současné společnosti?
Petra (29): Kamarádka se zamilovala do mého muže
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Nemocné dítě
Být mámou je krásné, o tom žádná. Pokud jsou děti spokojené a zdravé, je to radost. Když ovšem nastoupí horečky a s nimi problém, je to kolikrát souboj nervů. Dítě pláče, bolí ho afty v pusince, nechce jíst, málo pije. Je smutné a nic ho nebaví. Zkrátka nemocné dítě není o nic míň nešťastnější než nemocný dospělý.
U nás doma se právě zabydlely neštovice. Jedním slovem – hnus. Děťátko je osypané, bolí ho to, svědí a ptá se, proč. První den jsme zvládli ještě poměrně dobře, ale čím déle to trvá, tím víc se utápíme. Já se tvářím statečně a statečně puchýřky potírám fenistilem. Doufám, že mi dítě mou odvahu věří. Že poslouchá, že už brzy to bude dobrý. Večer chodím běhat, abych nahromaděnou beznaděj aspoň vypotila. Někdy mám pocit, že další minutu dětského pláče už neunesu.
Druhé dítě je na čekací listině, nevíme, kdy se osype taky.
Jsou to „jen“ plané neštovice, i tak dají člověku zabrat. Psychicky i fyzicky. Díkybohu, že tohle onemocnění je (snad) jenom jednou za život. Nemůžu se dočkat, až si zdraví zase všichni vyrazíme na piknik, do ZOO nebo na kole po lesních stezkách. Počasí k tomu přímo svádí:).
Foto: http://www.freedigitalphotos.net/
Poslat článek
Tisk
Štítky: děti; rodina; nemoci