Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Musím přiznat, že by mne ta kniha nejspíš minula, nebýt toho, že Ježíšek dostal báječný nápad dát ji mé mámě. A protože u nás všechny knihy zpravidla oběhnou celou rodinu, dostal se Stařík ke mně. Přestože mámě se líbil a já jejímu knižnímu vkusu věřím, nějak mě to stále nelákalo. Ale  zvítězila zvědavost. Nedokázala jsem si totiž představit, co se tak asi dá napsat o stoletém dědulovi, a ještě tak, aby to vyvolalo takové nadšení. Je to totiž nejlepší švédská kniha roku. Ale brzy jsem zjistila, že se toho dá napsat hodně.

Přiznávám, že při prvním dějovém zvratu (nemyslím to, že děda zmizel) se mi doširoka rozevřely oči a nechápala jsem, co s tím pan Jonasson hodlá dělat dál. A ještě nějakou chvíli mi to trvalo. Ale nakonec mě strhl děj a místo široce otevřených očí nastoupil pobavený úsměv. A zůstal až do konce. Stoletý stařík Alan Karlsson totiž hned po svém zmizení nastoupí fantastickou cestu plnou zvratů, zvláštních náhod a vtipných situací. Když k tomu připočtete prostřihy do minulosti, kdy Alan (opět shodou okolností) cestuje po světě, setkává se s nejvýznamnějšími politiky své doby a zásadně ovlivňuje chod světových dějin, ačkoliv se nikdy o politiku nezajímal a nikdy jí moc nerozuměl, nezbývá vám nic jiného, než číst a číst a ohromně se bavit.

Kniha Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je pohodová, vtipná, okouzlující, plná situačního humoru. Má jednu chybu. Má konec. A mě navíc mrzí, že se osobně neznám s autorem. Moc by mě zajímalo, jaký je člověk, který dokázal tuhle šílenost vymyslet.

“Všechno je tak, jak je, a bude tak, jak bude.” Alan Karlsson