newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

Life is too short

 
Life is too short

Věříte na znamení? Rozhlížíte se kolem sebe a hledáte odpovědi na situace, které se vám dějí, které vás zaskočily a při kterých si připadáte na rozcestí? Znáte ten pocit, kdy přesně tušíte, jak se zachovat, co by bylo správné a přesto se vám do toho nechce? Něco podobného se mi stalo včera :-).

 

 

Rána jsou v naší rodině hektická (asi jako u většiny rodin s malými dětmi, jednou koupelnou a pevnou pracovní dobou), ale většinou se nám podaří všechno nějak zkoordinovat a skutečně opustit byt relativně včas, bez pyžama a s vyčištěnými zuby. Včerejšek mi nebyl nakloněn. Od probuzení jsem se cítila unavená, ve stresu z karnevalu ve školce, běhala jsem po bytě a házela do igelitek zbytky masek, do toho přemlouvala děti, aby se začaly oblékat, aby dojedly snídani, aby se už konečně šly obout. Můj muž se bytem pohyboval jako paní Colombová a od zazvonění budíku ho nikdo neviděl (jen v koupelně byla slyšet sprcha, pak holicí strojek a pak už nic). Když se po hodině nakonec zjevil, byla jsem s trpělivostí u konce a vyčetla mu toho hodně. Především to, že děckám nedal Marťánky a nevyndal nádobí z myčky. „Skutečně tady musím pořád VŠECHNO dělat já?!“ Bylo mi do breku. O to víc, když jsem si uvědomila, jak nechápavě kouká a vlastně jsem nevěděla, jestli vůbec pobral, co mu tím chci sdělit.

Ano – šlo POUZE o to, že jsem byla vyšťavená a hladová a potřebovala jsem obejmout. Než by to ovšem stihl, už jsme s dětmi zavírali dveře a volali výtah.

Do práce jsem se dostala včas. Potřebovala jsem dojít na poštu a cestou jsem hodně přemýšlela. O tom, že jsem muži chtěla říct, že ho mám ráda. Že jsem chtěla slyšet, že on má rád mě, oceňuje, co všechno pro rodinu dělám a bude mi víc pomáhat :-). Ha! Snažila jsem se přijít na to, jak všeho z uvedeného dosáhnout. Ptala jsem se sama sebe, jestli mám být důslednější a psát papírky se vzkazy, věcně zadávat úkoly, nebo dál čekat na to, až aspoň něco z toho mému muži dojde.

Zakuklená ve své lítosti jsem procházela kolem výlohy obchodu s oblečením a všimla si trička s nápisem LIFE IS TOO SHORT to worry about crazy things. Zírala jsem na něj a spatřila znamení. Uvědomila jsem si, že je to pravda. Koupila jsem si hned dva kusy, usmála se na prodavačku (můj první úsměv toho rána, přestože syn mě už v šatničce povzbuzoval: „Mami, sýr!“), vyndala z kabelky mobil a vytočila číslo na manžela: „Jsi moje láska a odpoledne kup chleba.“ Zasmáli jsme se oba.

Ten nápis má pokračování a věřte, že slovo LOVE v něm nechybí. Mysleme na to a mějme se bezva! Vždy život je jeden velký karneval :-).

 

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/

2014.02.28 | Beáta Matyášová | přečteno: 30804x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: rodinné vztahy láska ranní rituál

 
archiv

Nejzajímavější články

 

CHŮZE JE NEJLEPŠÍ LÉK PRO TĚLO I DUŠI. KOLIK KROKŮ ZMĚNÍ VÁŠ ŽIVOT?

Jedná se o nejpřirozenější pohyb, který nezatěžuje klouby jako běh, je maximálně šetrný. Z tohoto důvodu je tak chůze vh...
 
celý článek | Kateřina Lulková | 2019.02.12 | přečteno: 31104x

Dlouhá hříva během chvíle? Díky prodlužování vlasů žádný problém

Toužíte po husté hřívě vlasů, za kterou se každý otočí, jenže příroda vám v tomto moc nepřála? Nebo nosíte krátký účes a...
 
celý článek | Martina Limbergová | 2014.10.23 | přečteno: 30875x

Boty Nike Roshe Run – styl a pohodlí pro každý den

Tenisky jsou obuví, která se již dlouho nenosí jen na sportování. Dají se nosit do města, na nákupy, na kafíčko s&nbs...
 
celý článek | Martina Limbergová | 2016.05.09 | přečteno: 30804x

Genius loci: Nepostihnutelný duch místa aneb Co zůstává očím skryto v Paříži

Je krátce po poledni, před chvílí dozněl zvuk zvonů linoucí se rušnými ulicemi letní Paříže. Je krásný slunečný den, ...
 
celý článek | Lucie Martináková | 2013.06.30 | přečteno: 31245x
 

Portál pro ženy