Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Je zdravé být realistou. Moc příjemné je být optimistou. Já jsem snílek. Do každého vztahu, ať už partnerského nebo jiného, jdu naplno. Věřím bezmezně. A také někdy narážím. Tvrdě.

Jedno hladké přistání do měkkého polštářku mě ale potkalo před téměř třinácti lety, kdy jsem se v zaměstnanecké jídelně nechala pozvat na kávu a započala tak vztah se svým mužem. Oba jsme si ke stolu přinesli čaj. A troufám si říct, že to byl prvopočátek všeho. Řeknete si: taková prkotina. Ale není to tak. Už to byl signál, že jsme na jedné lodi. A od té doby se to s námi táhne. V dobrém i zlém. V nemoci i ve zdraví…Pokračovat nebudu.

Oba jsme se stali pravidelnými pijáky kávy s mlékem, nebo spíše mléka s příchutí kávy. Jednoduchých záležitostí jsme vyřešili dost, těch složitějších ustáli nemálo. Možná proto, že já jsem od přírody řešitel a ne úplně kliďas, můj muž je flegmatik a žádný nervoň. Možná proto, že já pravé zázemí neměla a on mi ho dal. Nebo proto, že já jsem Váha váhavá a on je přiblíživší se Blíženec? Denně se utvrzuji v tom, že ON je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Teď nám oběma stačí pohled na toho druhého a beze zbytku víme, co se nám v hlavách odehrává, kdy je dobré šťourat se v tom a kdy je lepší mlčet a nechat to uzrát. Ve stejné chvíli si notujeme jednu a tu samou písničku. Položím otázku a můj muž mi odpoví mým vlastním rčením, přestože opakovaný vtip už vtipem nebývá. Rádi se smějeme, nejčastěji s našimi dětmi. Vidíme v nich sami sebe a ony jsou právě to nejlepší a nejkrásnější, co se nám v životě povedlo. Díky dětem poznáváme, jak moc všechno utíká, koukáme dopředu a nazpátek se ohlížíme jen za tím dobrým. Někdy přesto přemýšlím, co kdyby…Co kdyby si jeden z nás dal kafe? A není to vlastně jedno? Když ho miluješ, není co řešit… 

Image courtesy of Surachai at FreeDigitalPhotos.net