Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Možná je to tím, že léto končí a já už podvědomě cítím, že „dobře už bylo“. Z představy, že zima je zase blíž, nejsem vůbec nadšená, upínám se tedy na podzim a barevné listí a každý rok vím, jak chabá útěcha tohle je. Zkrátka se ve mně odehrává menší drama už jen díky pocitu ztráty dnů plných slunce, koupání v rybníce, pikniků v trávě a výletů na kole. A do toho kroužky!

Zeptám se dětí, kam by chtěly, abych s hrůzou zjistila, kolik to stojí a kdy vlastně bychom tam měli chodit. Uspořádat rodinný harmonogram, kdo kdy kam a s kým, to je vyšší dívčí a pak ještě otázka: „Tolik za keramiku?!“ „Koupit novou flétničku?“ „Nové turistické boty a nepromokavé oblečení hned dvakrát?!“ Kdo má děti, jistě si umí představit, jak se mi uleví, když nějak překlepeme ten první měsíc školky, nějaký „zajímavý“ kroužek vybereme, nadopujeme děti nadšením a pak je tam za sebou začneme pravidelně vláčet, aby nám ty nevděčníci pak tvrdili, že“sem jsem nikdy nechtěl“ nebo „z toho mě bolí hlava“.

Každý rok si říkám, že příště jinak. A každý rok se ta můra probere a straší mě v noci otázkou a pohledem ostatních matek z hřiště: „Ty jim dopřeješ jenom jeden? Výtvarku? Cože, žádný sport?“. Nebaví mě se obhajovat, štve mě jenom, že se o to vůbeccsnažím. Jsou to jenom kroužky, ale já si z nich dokážu udělat třetí světovou :-).

Proč o tom píšu dneska? Začíná přece druhé pololetí a my se s dětmi právě vrátili z Parťáků. Bylo to moc prima. Zkušební hodina, sportovní aktivita. Jen kdyby za ty naše dva caparty nechtěli za 5 měsíců přes 10 000 – po slevě!

Tož raději je ušetřím na dovolenou k moři. Třeba proto, abych pak nástrahám září mnohem líp odolávala :-).

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/