Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Dobrý den,

milá Jarko, v první řadě vás chci ujistit, že nejste ani zdaleka jediná maminka, která se s podobnými problémy potýká. Přitom své děti určitě nade vše milujete a udělala byste pro ně první, poslední.

Řešení vašeho problému se nabízí samo – jen vy můžete zapracovat na změně svého chování a metod na oddálení nechtěné zbrklé reakce existuje mnoho, počínaje starou známou, ale velmi účinnou pomůckou: Nejprve si v duchu napočítejte do deseti.

Je mi jasné, že tohle sama tušíte, jen se vám nedaří v praxi. Ono, bohužel, změna našeho jednání, zvyků i zlozvyků, vyžaduje hodně úsilí, motivace, času a trpělivosti se sebou samým, takže budete muset začít trénovat. Můžete se naučit počítat pro zklidnění, ale na internetu najdete mnoho dalších postupů, jak oddálit okamžitou, zbrklou (a nevhodnou) reakci, která pak vede k hádkám – a je jedno, jestli se uvedené rady týkají dospělých partnerů nebo dětí. Cíl je vždy jeden a ten samý: Nevybouchnout.

Druhý dotaz se týká komunikace s dětmi. Právě proto, že už mají své názory a „svůj rozum“, můžete to využít ve svůj prospěch. Pro začátek by bylo ideální najít si nějakou vhodnou a klidnou chvilku, kdy si s dětmi sednete a vy jim upřímně řeknete, co cítíte. Přesně tak, jak to je a jak jste to napsala i do dotazu. Povíte jim, jak moc je milujete a nechcete jim ublížit, přesto se stává, že zareagujete zlostně, a pak vás to hrozně moc mrzí. Řekněte jim, že se budete moc snažit nekřičet a hned nekritizovat, jsou už velké a určitě je na místě, abyste se spolu domlouvaly jako parťáci. (S tím, že samozřejmě vy zůstáváte tím, kdo rozhoduje a má poslední slovo.)

Řekněte jim opravdu to, co píšete, ony to pochopí. A i děti si cení především upřímnosti – uvidíte, třeba vás příště zaskočí, jakmile začnete křičet, když vám jedno z nich řekne: „Ale maminko, vždyť jsi říkala… .“ Mohou vám velmi pomoci, co se způsobu vašeho jednání týče.

Nejlepší komunikace je zkrátka ta upřímná a otevřená. Nezatěžovat děti tím, že váš nadřízený je blbec, ale bavit se s nimi na rovinu o jejich potížích, a hlavně o tom, jak je lze řešit. Navrhnout spolu s dítětem postup řešení a jeho uvedení do praxe. Například když má špatné známky, protože učení fláká, nekřičte, nezakazujte, nevyhrožujte – zkuste si společně domluvit, kdy a jak dlouho se bude každý den učit. V tomto věku už děti mají opravdu své vlastní názory a snáze se s nimi domluvíte, pokud je přiberete k otázce řešení potíží, než když jen vyřknete ortel (navíc ještě zvýšeným hlasem). To v dítěti vyvolá okamžitý odpor, i kdyby se nejednalo o žádnou strašlivou věc.

Doufám, že jsem vám nastínila odpovědi na to, co vás opravdu trápí a moc vám přeji už pouze samé úspěchy, co se komunikace s dětmi týče. A nezapomínejte, že konflikty jsou normální součástí života, byly tu a budou i nadále, jde jen o to, naučit se je zvládat s co nejlepším výsledkem a pocitem na obou stranách.

Přeji hodně spokojenosti vám i vašim dětem,

JB

Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.