Fenomén kočárky
Jak se žilo bez kočárků?
Když si člověk představí dětský kočárek, připadá mu jako úplná samozřejmost do výbavy pro novorozené děťátko a vůbec mu nenapadne, že ještě zhruba před dvěma stoletímí to byl předmět prakticky neznámý. Jak se žilo bez kočárků? Naši předkové nechávali svoje děťátka ležet doma v kolébce nebo posteli. Když to bylo nutné, nosili je prostě v náručí nebo je nosili na zádech nebo na břiše v úvazech. Nejstaršími dětskými povozy byly vozíky – žebřináčky nebo jiná vozítka, která se v domácnostech původně používala k docela jiným účelům.
V 18. století byly kočárky velkým luxusem a mohly se v nich vozit jen děti z královské rodiny či děti bohatých šlechticů. První kočárek u nás si nechala zhotovit v roce 1796 Pavlína ze Schwarzenbergu pro svou dcerku a používala ho při procházkách.
V 1.polovině 19. století začala hromadná výroba vozítek pro děti i v českých novinách a časopisech se objevují nabídky „dětských vozíků“. Už v roce 1877 upozorňuje jeden článek v českém tisku na zdravotní závadnost některých materiálů, které se používaly na kočárky. A o co vlastně šlo? Šlo o přítomnost olova v bílé barvě, a tak v oblibě začaly dominovat kočárky tmavých barev.
Které kočárky byly nejkrásnější? Ano jsou to ty z období secese, tedy od konce 19. století. Korbičky kočárků byly buď z proutí nebo byly celé ze dřeva a nebo byly pletené z pedigu – štipaného španělského rákosu používaného v košíkářství. Stříšky už byly z textilu, který byl opatřen impregnací proti vodě a další novinkou byly boudičky sklopné a polohovací. Jak vidíte, 19.století bylo už technicky vyspělé. Kola byla velká o nestejném průměru, tím se kočárek vyzdvihl, aby dítě nedýchalo tolik prachu.
Secese byla krásná a hodně používala výzdobu v detailu, a tak vznikala na korbičkách skutečně překrásná díla. Proutí se vynalézavě proplétalo a doplňovalo se dřevěnými korálky nebo mistrovsky zvládnutým výpletem z pedigu.
Kde byla tajná dřevěná schránka? U tohoto typu kočárků se velmi často vyskytuje ve dně korbičky dřevěná schránka, která je přístupná jen z vnitřku kočárku. Schránka je uzavřena dřevěným polstrovaným víkem. Její účel není spolehlivě vysvětlený. Předpokládá se ale, že je to tajná schránka k ukládání peněz nebo jiných cennějších předmětů, které bylo nutné vzít při cestování s dítětem. Tehdy žádný lapka nebyl dost otrlý, aby si sahal pod děcko v kočárku.
V zimě se s kočárky vždycky špatně jezdilo a tak koumaví výrobci přišli s nabídkou sáněk s korbičkou provedenou podobně jako u kočárků. Později se vyráběly speciální lyžiny, které bylo možné připevnit na kočárek místo koleček. Že současné „trojkombinace“ nejsou žádnou novinkou potvrzuje skutečnost, že od konce 19. století se objevovaly první polohovatelné kočárky s možností změn podle potřeb a věku dítěte. A předlohou tzv. „golfových holí“ byly skládací dřevěné sportovní kočárky.
V pozdější době se tvar změnil výrazně a kočárky se výrazně snížily a vnitřek kočárků byl prostornější a hlubší. Kočárek oproti předchozímu subtilnímu typu působil velmi robustně. Korbičkám se říkalo „kukaně“. Ten nejzákladnější typ Kukaně se ale za 30 let nezměnil a byl to nejrozšířenější kočárek všech dob v Československu.Boudička byla vybavená stahovacími okénky, což byl trend inspirovaný rozvojem automobilismu.
Poslat článek
Tisk
Štítky: zajímavosti z historie