Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Syn už je předškolák, a tak je pro něho dnešní vánoční představení poslední v mateřince. Nevím, jestli si to uvědomuje, ale asi by mu to bylo celkem fuk. Nemůže se dočkat Ježíška a v lednu se chystá na zápis do první třídy. Dcerka mu to trochu závidí, také už by chtěla být školačkou. Říkám jí, že za rok se dočká a zároveň si přeji aspoň na chvíli zastavit čas. Momentálně jsou totiž oba ve věku, kdy je s nimi velká švanda. Bude to tak už napořád? :-)

Když si vzpomenu na svůj poslední rok ve školce, vidím holčičku ve světlých punčocháčích z NDR, v barevné zástěrce a se zastřiženou ofinkou. Chodila jsem na logopedii, protože mi nešlo L. Bála jsem se zubaře, protože mi několik týdnů po zápise vytrhl kývající se zub. Chtěla jsem hrát divadlo, a tak mě maminka přihlásila do lidušky na dramaťák. Pořád jsem malovala a poslouchala k tomu pohádky z rádia. A kdykoliv mě maminka nebo táta pochválili, vyrostla jsem o několik centimetrů.

Nemají to naše děti stejně? Každý den jim říkáme, jak jsou fantastické a ony rostou a rostou. Často se mě ptají, kolik měřily jako miminka a pak se naoko diví. Občas holčička přijde s nápadem, že by se chtěla vrátit mámě do bříška a já jí vysvětluji, že už by se tam nevešla.

Myslela jsem si, že hormonální bouře spuštěná zasetím semínka v mém lůně pomalu odezní s poslední kapičkou mateřského mléka, ale není tomu tak. Emoce se mnou cloumají neustále, a proto je mi jasné, že ani dneska odpoledne se to u Ježíšku, panáčku bez slziček neobejde. Ale což – nebudu v tom sama, plačky tam budeme všechny! :-)

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/