Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

A já s ní nejprve souhlasila. Přeci jen nemusím absolvovat hon na muže ve více, či méně bezpečných barech a klubech. Nemusím mít obavu ze zdravotních následků nočních radovánek. A ani z toho, že by mě můj drahý po aktu zadusil polštářem.

Ale když nad tím tak přemýšlím, opravdu svého muže znám? Vím jen to, co mi on sám řekl, nebo to, co jsme společně prožili. Vím jaké má zvyky, zlozvyky. Čím ho potěším a čím naopak rozpálím doběla. Ale ani po desetiletém soužití a dvou dětech, si netroufám říct: „JASNĚ, ŽE VÍM, S KÝM SPÍM!“ I Když bych sebevíc chtěla. Občas reaguje nečekaně a taky už vím, že je naprosto normální, že na spoustu věcí nemáme stejný názor. A někdy mě překvapí, jaký že ten jeho názor vlastně je…

Dřív mi to přišlo líto. Samozřejmě by se mi líbilo, mít ho takzvaně PŘEČTENÉHO. Ale na druhou stranu. Neztratil by pro mě kouzlo, když by přestal mít ten svůj odlišný názor? Nezačala bych později automaticky mluvit za něj?

Na všem podstatném jsme se zatím přeci jen shodli a snad i v budoucnu shodneme. Jsem tedy smířená se svým vlastním cizincem v posteli. Mimochodem, copak můžu znát někoho jiného, když neumím jednoznačně odpovědět na otázku, kdo jsem vlastně já sama?

Image courtesy of imagerymajestic at FreeDigitalPhotos.net