Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Léto, venku je vedro k zalknutí a v autobuse nedýchatelno, všechna okýnka otevřena. Vzduch je prosycený všemi možnými i nemožnými vůněmi deodorantů, každý druhý má v ruce lahev s vodou a co chvíli žíznivě upíjí a stejně má pocit, že snad vyschne. Autobus zastaví na zastávce a otevření dveří vyvolá ve všech úlevné vzdechnutí , ale jen do chvíle, než do autobusu začne proudit nesnesitelné horko z venku. Sedíme s malým asi v půli autobusu a malý se snaží být hodný, protože jsem mu slíbila hřiště a zmrzlinu. Očička mu zvědavě jezdí po autobuse, a co chvíli zakotví na slečně naproti nám. Má tak krátkou sukni a takový výstřih, že se děsím, že to malý bude komentovat. Snažím se odhadnout situaci, abych včas zasáhla, protože už ho znám. Nad námi se najednou objeví pán, zdvihne ruku, aby se chytil a mě se udělá mdlo, malý nakrčí nosík a jen tak tak ho zastavím, aby byl zticha. Bohužel nevyhnutelné se blíží . „Mamí ?“ otáčí se na mě s obrovským otazníkem v očích a hnusem v obličeji. „Ano lásko?“ já mám zase prosebný pohled. „Mamí, ten pán“. „Ano lásko, to je pán“ „Mamí, ale ten pán…..“ „Zlatíčko, zavři pusinku, za chvíli jsme doma a půjdeme na hřiště a na zmrzku.“ „Mamí, ale ten pán….“ „Lásko, nech toho, ano“ Dítě už je očividně nakrknuté, že ho nenechám domluvit, takže chvíli mlčí a pak najednou vyhrkne:“ Mamí, ten pán ale smrdí a kape!!!!!“ No, co se dělo dál vám asi líčit nemusím. Byl to trapas jako blázen. Pán se samozřejmě strašně urazil, i když to byla naprostá pravda. Nicméně v autobuse nebylo místo, tak tam musel zůstat. Nutno mu připsat ke cti, že aspoň vyndal  z kapsy kapesník a otřel si obličej, aby nekapal.

Manžel poslouchá spoustu muziky a jednu dobu hodně poslouchal Gábinu Gunčíkovou a náš malý si strašně oblíbil její písničku Zrozená z moří. Kdo ví, o čem písnička je, tak je mu jasné, že tohle není zrovna vhodná volba hudby pro pětileté dítě, ale tak nemůžu jim nakazovat, co mají poslouchat, když mají svoje chlapské chvilky. Nicméně jako všechny ptákoviny, které s tatínkem vyvádí, tak i tato postihla svými důsledky mne. Když stojíte na autobusové zastávce nebo sedíte  v autobuse, tak dítě zpívající  „ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati“ nebo „travička zelená, to je moje potěšení“ vyvolává v tvářích ostatních úsměv. Jenže to by nebylo naše dítě, aby nezanotovalo i něco ze svého dalšího repertoáru v podobě hitu G.G. Úryvky typu „víš, já nejsem vrah, já jen …“ , „cestou do pekel….“ a „tvůj soud zní vinná a já jsem svolná“ v očích spolucestujících a nevyvolává úsměv, ale upřímné zděšení a já si vysloužím podezřívavý pohled a radši ani nechci vědět, co si myslí. Když jsem poreferovala manželovi, tak se mohl strhat smíchy.

Jako každá správná matka i já projevuji patřičný zájem o zdraví mého dítěte a tak když se kroutil na gauči jako žížala, tak jsem se ho zeptala, jestli ho nebolí bříško . Když odpověděl, že ano, tak jsem se ho ptala, jestli nepotřebuje kakat, tak řekl, že jo a mazal na záchod.  Když bylo hotovo, tak zahlásil, že už je to dobrý a tím jsme kapitolu bolení bříška uzavřeli. Asi za týden jsme jeli ze školky a mě nebylo úplně nejlíp, tak jsem na sedačce pořád poposedávala, až to náš malý nevydržel  a říká mi: „Maminko, tebe bolí bříško, viď? Ale neboj, doma se vykakáš a pak už to bude dobrý.“ Že okolní spolusedící měli z jeho hlášky srandu asi ani psát nemusím, že?

A takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Máte taky nějakou pěknou hlášku nebo historku od vašeho dítka nejen z dopravních prostředků? Podělte se se mnou.