Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Já své ex vytěsnila ze svého života i mysli naprosto dokonale. A když mi byli náhodou někým po spoustě let připomenuti, naskočil mi obrázek pubertálně se chovajícího i vyhlížejícího mamánka. Blonďatého slaďouše s pohledem, který by zapaloval stohy. Nebo vytáhlého hubeňoura, který snil o kariéře fotbalisty. Neuměla jsem si představit, že jsou z nich dospělí muži se svými přítelkyněmi, snoubenkami, manželkami a dětmi. Nostalgicky jsem vzpomínala na procházky ruku v ruce, první pusy, společné zážitky. Protože přes všechno špatné (pokud to nebylo jen zlé), zbydou v hlavě hlavně tyto vzpomínky.

Až jednou…. Potkala jsem mírně plešatícího uštvaného tatínka, s hlubokými vráskami kolem očí, znuděným výrazem, který velmi nevybíravým způsobem pokřikoval na párek blonďatých modrookých andílků. A v tom mi to došlo! Já ho znám! Ale kromě barvy očí nezbylo z jeho žhnoucího pohledu vůbec nic… Vlastně nezbylo vůbec, ale vůbec nic z něho… Ano, to mě neodradilo a vykročila jsem směrem k blonďaté trojici. O půl hodiny později jsem doslova utíkala směrem opačným.

A o moc lepší nebylo ani setkání s puberťákem. Ten si přitom zůstal podobný až až, včetně svého neskutečného mamánkovství. Který jiný muž by ve čtyřiatřiceti letech s takovou radostí bydlel stále u své maminky? Jenže!! Žádná z jeho přítelkyň si ho, dle JEHO?? slov, dostatečně nevážila!! Díky bohu, že jsem patřila mezi ně (blesklo mi okamžitě hlavou).

Po fotbalistovi nepátrám a doufám, že ho nikde nepotkám, nechtěla bych přijít o poslední iluze…

Mám spoustu kamarádek, které na sociálních sítích hledají své bývalé lásky. Ale ani jedinou, která by nebyla svým způsobem zklamaná z toho, co najde…

TAK CO? REZAVÍ, NEREZAVÍ??

Image courtesy of stockimages at FreeDigitalPhotos.net