Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Máme ho každý. Je jen náš a je jen na nás, koho do něho pustíme. Koho z něj vykážeme a kdy si ho hýčkáme prázdný. Každá moc dobře poznáme, kdy někdo udělal krok navíc a kdy s tím ten další zbytečně váhá. Intuitivně cítíme, jaká vzdálenost je v pořádku a jaká už je přes čáru. Přesto někdy svůj instinkt ignorujeme. Říkáme si, že se to třeba podá. Ale ono ne, věřte mi.

Pustila jsem si k tělu hodně lidí. Naivně a v dobré víře. Chtěla jsem, aby mě všichni měli rádi a abych jim mohla být ku prospěchu. Často jsem někomu pomáhala, naslouchala mu, milovala ho. A když se jim ulevilo, kopli mě do zadku. Zůstala jsem sama a tvářila se statečně. Než jsem se z toho zhroutila.

Někdy tou dobou jsem objevila jógu. Měla jsem o ní zvláštní mínění. Myslela jsem si, že se u ní člověk nemůže zapotit a taky, že meditace je ztráta času. Spletla jsem se. V obou případech. Jóga mě uchvátila a naučila mě hodně nového. Třeba to, kde jsou hranice, které si musím chránit. Zkusíte to dneska se mnou?

Sedněte si na podložku a překřižte nohy. Ruce volně položte na kolena. Zavřete oči a zhluboka dýchejte nosem. Nádech a výdech. Pomalu oba prohlubujte. Obraťte pozornost do sebe a pak rukama přes upažení až do vzpažení, kdy dlaně spojíte nad hlavou, opisujte půlkruh. Pak dlaně spojte před srdcem. Vnímejte svůj prostor a užívejte si ho. Než oči zase otevřete.

Tak jako já.

Člověk jakoby měl najednou křídla. Přestože v zrcadle je neuvidíte.