Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Ano, řeč bude o kávě. Pamatuju si, že jsem vždycky labužnicky nasávala tu úžasnou vůni čerstvě zalitého „turka“, kterého jsem vařívala pro mamku, taťku nebo návštěvy. Ochutnat jsem nesměla. „Jsi malá, počkej, až budeš starší“, odbývala mě mamka s úsměvem. To babička měla větší pochopení pro malou slečnu, která se chtěla podobat dospělým.  Hrnečky  a talířky z tenoučkého porcelánu zdobené zlatem mi  naplnila tekutinou zvanou melta se spoustou cukru a domácí šlehačky. K tomu přidala něco z našeho dopoledního sladkého pečení a já si připadala jako dospělá, upíjela jsem slaďoučkou „kávu“ a ukusovala buchtu.

Když se Tominka narodil, tak jsem kávu samozřejmě nepila. Vlastně mi ani nechyběla. Zabroukání mého broučka z postýlky na mě fungovalo jako injekce adrenalinu, tak nač.  Tak to aspoň bylo prvních pár dní a nocí. S každým dnem byla má touha po tom voňavém potěšení větší. Když mi lékařka oznámila, že už nesmím kojit a mám okamžitě převést syna na umělé mléko, tak po prvním šoku mě zcela sobecky napadlo: “Když nekojím, tak přece smím kafe.“  Po uložení Tomáška k polednímu spánku, jsem ve špajzu našla dávno zapomenutou sklenici, dala vařit vodu a vybírala hrneček, do kterého si ji uvařím.  „Bože, to je ono,“ v naprostém opojení tím dlouho odpíraným požitkem jsem zcela nepokrytě slintala.

Se stoupajícím věkem stoupaly i mé nároky na kvalitu . Klasické lógrové jsem musela vyměnit za překapávané nebo instantní, protože mi nedělalo dobře na žaludek. Svatebním darem jsme kdysi dostali kávovar, který jsem konečně postavila na linku a začala používat. Jenže i ten mi po čase přestal stačit. Manželova babička byla mimořádně vnímavý a pozorný člověk, občas to bylo i na škodu, a tak jsem o jedněch vánocích našla pod stromečkem  přístroj na presso. Mé nadšení neznalo mezí. Nicméně jako všechno, co babička objednávala, tak i tento dárek velice záhy projevil únavu materiálu a po roce a kousek se odporoučel do věčných lovišť. A tak jsem zase vyndala „svatební“  a zcela nenápadně začala zkoumat nabídku trhu. V tu dobu začaly všude bujet nabídky kapslových kávovarů a tomu odpovídaly i ceny. Několik let jsem marně toužila a pak jsem si díky jedné soutěži mohla svůj vysněný kapslový zázrak postavit na kuchyňskou linku. A naprosto bezhlavě jsem zamilovala. Už při večerním uložení k zaslouženému spánku se těším na ráno, až vložím kapsli do zásobníku, navolím sílu a jemné hučení a vibrace provázejí plnění hrnečku a místnost zaplní to neopakovatelné aroma.

Manžel mi říká, že jsem na kávě závislá a mohla bych jí na litry. Jak jste na tom vy? Milujete kávu stejně nebo i více než já? Nebo máte jinou slabůstku a závislost? Podělte se.

 http://www.freedigitalphotos.net/