Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

A tak ráno vstávám nevyspalá. Do svačiny setrvávám v pyžamu, vlasy si bez rozčesání zauzluju do drdolu. Nehty si nelakuju, protože hned myslím na to, že bych si je musela odlakovat a to už se mi teď nechce. Domácí práce a péči o rodinu zvládám se sebezapřením a falešným úsměvem hodným filmové hvězdy. Nechci si povídat, nechci obejmout, na obligátní otázku: „Copak je s tebou?“ odpovídám patrně sarkastickým: „Nic.“…

Sedím, ležím, popocházím, hladovím a následně se přejídám a zlobím se… na nepořádek v pokojíčku, neposekanou trávu, rozházené skříně, přetékající koš se špinavým prádlem. A teprve potom mi to dochází! Já se zlobím na SEBE!!

Nic mi nechybí, děti nezlobí výrazněji než jiné. Manžel je mi oporou (i když má svaté právo bacit mě něčím po hlavě…už minulý týden…)

Já jsem se přestala MÍT RÁDA, přestala jsem o sebe pečovat. Sama sobě se nelíbím, a proto se na sebe nemůžu ani podívat a proto bych se nejraději zahrabala několik stop pod zem.

A tak se jednou přemůžu, naložím se do vany s bublinkami (ve vodě i skleničce), zbavím se nežádoucích chloupků, rozmazlím se voňavým mazáním. Na make-upu si dám super záležet, zkrotím vlasy, nalakuju nehty a svět je opět krásnější, protože já se cítím krásnější a je úplně jedno, že nos ze dveří vystrčím jen kvůli nákupu rohlíků a den strávím rýpáním v zahrádce a drhnutím spár v koupelně.

Nejspíš jsem povrchní, ale cítím se krásná a je mi krásně…A najednou se mám zase ráda a dokážu mít rozpoznatelně ráda i jiné…

Taky když si připadáte sama sobě ošklivá, je celý svět okolo takový nějaký nanic??