Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Nerozumíte mi? Tak já to trošku rozvedu. Před lety jsem měla skvělou kamarádku ( tedy tehdy jsem si myslela , že to byla kamarádka, dnes už si to nemyslím, ale o tom až jindy ) a ta měla s manželem domeček s velkou zahradou a rádi nás zvali na návštěvy. V létě se grilovalo, v zimě popíjel svařák u krbových kamen. Bylo to prima a rádi jsme s nimi trávili čas. Protože bydleli přeci jen kus od nás, tak jsme museli jezdit autem a jeden z nás musel oželet alkohol. Což nebylo tak hrozný, ale trošku nás to omezovalo. Průběžně jsme zkoušeli, že by mohli přijet na návštěvu třeba i oni k nám,  ale většinou to skončilo pozváním k nim. Asi po roce jsme zjistili, že je k nám prostě nedostaneme. Chtěli být hezky doma v klídku a pohodlí .

Nikdy jsme nad tím nijak extra nepřemýšleli, ale najednou jsme zjistili, že všichni naši přátelé a známí předpokládají, že na návštěvu budeme jezdit my k nim. Při  opačném pokusu o pozvání jich k nám to většinou dopadlo neurčitým odmítnutím nebo nějakou výmluvou a nebo rozpačitým přijmutím, které o pár dní později následovala nějaká výmluva, proč to nejde a následovalo pozvání k nim.

Když nám to s manželem v podstatě shodně došlo, tak jsme se nad tím zamýšleli, jestli to nějak nevnímáme špatně a zjistili jsme, že ne. Každý prostě radši pozve návštěvu k sobě a je hezky doma ve svém pohodlí, nemusí  nic řešit a omezovat se.

Netvrdím,že je nutné návštěvy oplácen tzv. fifty fifty, ale přeci jen mi přijde trošku nespravedlivé pozvání odmítnout nebo přijmou  s tím, že si za pár dní vymyslím výmluvu, abych tam nemusela. Parádní argument je taky to, že se nechtějí „tísnit „ v paneláku.

Jak to máte vy? Jezdíte rádi na návštěvu nebo ji raději zvete k sobě domů?

Image courtesy of Ring the Bell  / FreeDigitalPhotos.net