Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se k sobě běžně chováte? Třeba jen doma. Popřejete si každý den dobré ráno a dobrou chuť při společně snídani? Dáváte si pusu, když vyprovázíte partnera do práce a vypravujete děti do školy? Máte čas si na druhé vzpomenout nebo jim poslat smajlíka během pracovního procesu? Usmíváte se nebo mrkáte na sebe doma? Dotýkáte se, objímáte „jen tak“? Zajímáte se o to, jaký kdo měl den? Dáváte svým blízkým najevo, že jste tu pro ně? Ruku na srdce…

Všechny tyto a mnohé další verbální i neverbální projevy lásky jsou spojené s emocemi. Právě pozitivní emoce, kterou v nás každý tento vjem vyvolá, se nám nesmazatelně ukládá do paměti. Děti, ta malá člobrďata, tyto vlny vstřebávají mlčky, zato daleko intenzivněji než my dospělí. Nevědomky se od nás učí. Ne nadarmo se říká, že děti jsou zrcadlem svých rodičů…

Zkoušeli jste si někdy s dětmi zahrát na pohádku Sůl nad zlato? Zeptat se jich, jak moc vás mají rády? Asi málokteré z nich samo od sebe srovnává lásku k vám se skutečnou potřebou soli. Některé dítě rozpaží ručičky „tááákhle“, jiné vás pevně obejme, uštědří vám pořádnou pusu, další vysloví třeba jen „moč“. Malé děti projevují lásku často štípáním nebo dokonce kousáním. Ale zahřeje to, že ano? Stejně jako se liší projevování dětských citů navenek, vyžaduje i každé dítě jinou intenzitu kontaktu s rodičem nebo třeba sourozencem. Je to samozřejmě dáno věkem a s tím spojenou citovou vyspělostí. Malé děti se rády mazlí, starší třeba vyžadují lechtání a „mučení“, prostřednictvím něhož do sebe nasávají potřebnou jistotu a lásku, která je pro jejich život nezbytná.

Už Maslow ve svém žebříčku lidských potřeb postavil potřebu jistoty a potřebu lásky přímo nad základnu pyramidy, která představuje základní fyziologické potřeby. Pokud nejsou uspokojovány potřeby nižší, nemůže dojít k naplnění potřeb z vyšších pater pyramidy. Jestliže dáme našim dětem dobrý emocionální základ, naučíme je mít rád, být zdravě sebevědomými lidmi, bude pro ně jednodušší začlenění do každého nového kolektivu, snáze vstoupí i do partnerského života a s velkou pravděpodobností budou dobrými rodiči, kteří to nejlepší ze sebe opět předají svým dětem. A rozdělí se i s námi. I tady zkrátka platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

A jak to funguje u vás? Které okamžiky vaše děti pojmenují nebo nakreslí, když se jich zeptáte opačně: „Hádej, jak moc tě mám rád...“

Foto: http://www.freedigitalphotos.net