Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

A tyhle řeči šly nějak vždy mimo mě. Možná proto, že jsem byla jen nestranný pozorovatel a nebyly mířeny přímo na mě. V momentě, kdy bych mohla být cílem, přestala jsem se podobných sešlostí účastnit. Potom jsem se vdala a osudová (v mém případě i svým způsobem nenáviděná) věta je zpět. Já jsem se totiž stala tou DOBŘE VDANOU!!

Samozřejmě, že to tak vnímám i já sama. Opravdu jsem si víc nemohla přát. A nepíšu to jen proto, že se občas stane, že některý můj článek si můj muž přečte. Opravdu si myslím, že mám báječného manžela a krásné manželství.

Ale vyřčením té věty, jako by se degradovalo vše ostatní. Jako bych na tom báječném „příkladném“ životě neměla žádné zásluhy. Jako by prostě stačilo se dobře vdát. A vůbec nejlepší forma této věty je: „ Podívej, ta se alespoň dobře vdala!“. Zní to skoro, jako by se můj nebohý muž špatně oženil.

Občas lidi bez přemýšlení používají slova jako zbraně. Nebo to dělají vědomě? Je to vlastně úplně malicherné a hloupé. Ale mě vždy napadne: Copak by si mě vzal, kdybych byla úplně k ničemu? Měl děti? Copak by se mnou vydržel???

Třeba je to jen léty zakořeněné, třeba je to stejné jako: „Jak se vede?“. Ale není divné, že jsem ještě nikdy neslyšela: „Ten se ale dobře oženil!!“?

A co vy? Máte ve svém životě větu, kterou opravdu nemáte rádi?