Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Jak dlouho jezdíte na kole?

Jezdím dvě sezóny, s cyklistikou jsem naplno začala v únoru 2011.

Jaké sporty jste provozovala, než jste začala s cyklistikou?

Pro radost a jako výzvy jsem často běhala, hlavně extrémnější závody na jihu Čech. Většinou měřily něco kolem 30km a převýšení bylo také nemalé.

Proč jste si nakonec vybrala cyklistiku?

Moji rodiče dělali triatlon, takže jsem si to občas rekreačně vyzkoušela, ale dost jsem ztrácela při plavání a už jsem to pak nikdy nedohnala. Pak mě čím dál více začala zajímat silniční cyklistika. Když táta koupil horské kolo a já na svém druhém závodě, v totálním blátě, přežila a ještě potkala svého nynějšího trenéra Libora Oplta z Kona Cycling Pointu, bylo rozhodnuto.

Hlavní foto a foto uvnitř článku: © michal červený photography

Kombinujete cyklokros s horskými koly. Čemu se chcete dále věnovat? Rozhodnete se pro jednu disciplínu nebo budete dál takový "obojživelník"?

Do budoucna bych určitě chtěla upřednostňovat horská kola a to hlavně Cross-Country. Cyklokros mě baví a je to dobrý trénink v zimě, kdy jiné závody nejsou.

Co děláte, když zrovna nejezdíte na kole? Jaké jsou Vaše koníčky?

Než jsem se začala věnovat cyklistice, chodila jsem pravidelně do ateliéru kreslit, tímto způsobem jsem se seberealizovala. V současné době je to pro mě skvělé odreagování. Ale mým největším koníčkem je můj chrt Perry. S tím trávím nejvíce volného času.

Jaká je v Česku konkurence? Je těžké se prosadit v české ženské cyklistice?

V Cross-Country jsem minulou sezónu jezdila skoro pořád kolem posledního místa a holky z první pětky jsem viděla jen když mě míjely a měly okruh náskok. Stojí hodně sil a odříkání se jim dostat až na paty, takže si myslím, že konkurence je u nás slušná. Proto sem jezdí také ženy z Polska a Slovenska.

Letos se Vám povedlo dostat na MS, jaké máte na ten závod vzpomínky?

Byl to nejkrásnější závod ze všech! Davy lidí a reprezentační dres vyburcují celé tělo k ještě lepším výkonům. Navíc i trať byla velmi provedená a počasí v den závodu nádherné.

Jak hodnotíte Vaše umístění na MS? Jste s ním spokojená?

Spokojená určitě jsem. Nervozita byla obrovská. Bylo to moje první mistrovství světa, takže jsem startovala až z 37. místa. A i když se mi nepovedl start, chyby v prvním kole mě nakoply. Nakonec se mi podařilo sjet bezmála dvacet závodnic a skončit na 20. místě, což bylo nejlepší umístění českých cyklistek v kategorii do 23 let.

Jak hodnotíte stav současné české cyklistiky? Co jí chybí nebo naopak v čem vyniká?

Jako v každém sportu, výjimkou je snad jen tenis, fotbal a hokej, chybí určitě finance a mnohdy i lidé, kteří by do rozvoje cyklistiky věnovali svůj čas a úsilí. Určitě vyniká hlavně počtem vynikajících závodníků! Na to jak malá zemička ve světovém měřítku jsme, máme cyklisty, pro které se ve světě jen těžko hledá konkurence.

Liší se ženské pojetí cyklistiky nějakým způsobem od toho mužského? Jak?

Moc se neliší, je to stejná dřina pro všechny. Akorát mi přijde, že my holky to nějak více prožíváme. Když se nám na závodech nedaří, tak to obrečíme a příště se více kousneme. A mimo jiné i ohodnocení je tak trochu na rozdílné úrovni, v ČP CX (Český pohár v cyklokrosu) muži berou za první místo 10 500 korun, v nižších úrovních 5000 korun, ale ženy v nejvyšší české soutěži pouze 500 korun za první místo.

Jak se v cyklistickém prostředí cítíte mezi převahou mužů?

Občas výjimečně, ale občas mi přijde, že mužům vadíme... Třeba při tréninku na trati, nebo při závodech s hromadným startem.

Proč si myslíte, že je sledovanější mužská cyklistika než ženská? I v dnešní době emancipace o ženských etapových závodech typu Giro d'Italia neuslyšíte, a nebo takové vůbec nejsou.

Ženské etapové závody sice existují, a jezdí na ně i pár českých závodnic, ale vědí o nich pouze diváci, kteří se cyklistice opravdu věnují.