Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

A každý další den vám naloží na záda trochu víc toho „nešťastného“ pocitu a s každým dnem vám bude smutněji, bolestivěji - psychicky i fyzicky. Ano, nespokojenost bolí. Nejdřív jen tak malinko, ale když s ní nic neuděláte, je to každým dnem horší a horší. A ve finále se může stát, že nebude bolet jen vás. Protože nespokojený člověk je v jisté míře člověkem nešťastným. A nešťastný člověk cítí ve všem kousek kritiky, které má potřebu se bránit. A nejlepší obrana je přece útok…

Takže nejen, že jste nespokojeny vy, ale velice často činíte nespokojeným i své okolí. A tak se ten kruh rozšiřuje a vy doutnáte a doutnáte, až to prostě jednou bouchne…

Samozřejmě, že nejlepším řešením je tomu předejít. Mluvit, mluvit a mluvit… Ale občas není síla, občas není chuť a občas je ta nálada taková, že nechcete lidi ani vidět, natož s nimi komunikovat…

Když se něco podobného přihodí mně, mám pár svých berliček.

Pláču… i když to nic nevyřeší, opadne to nesnesitelné napětí, můžu se nadechnout a najednou mi není tak strašně, jako se zdálo.

Běžím… obuju boty a rozběhnu se, jak nejrychleji dovedu a běžím, jak nejdál dokážu, dokud mi není vyčerpáním zle.

Maluju… pastelkou, štětcem, rukou…tvary, barvy, nálady, dokud mě nepřestane bavit černá a šedá…

Píšu… dopis někomu, dopis sama sobě, smyšlené povídky, nesmyslné popisování ještě nesmyslnějších nálad…věci, které nikdy neopustí sešit nebo počítač, věci, ke kterým se čas od času vrátím a vůbec jim nerozumím….

A když se trošku uklidním, vrátím se k mluvení. Protože si myslím, že je opravdu jediným způsobem, jak něco vyřešit. Někdy je to těžké, nevyhneme se tomu, že se dozvíme pár věcí, které si nechceme připustit. Že v tom svém „neštěstí“ nejsme úplně nevinně. Že jsme klidně mohli dát ten počáteční impulz ke všemu tomu nedorozumění…

Být dospělý není jednoduché a každý den prostě není posvícení…

Jak se se svou mizernou náladou vyrovnáváte vy??

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/