Nepřehlédněte
Co je dobré vědět o moderní estetické chirurgii
Jak správně vybrat školní aktovku nebo batoh?
Omalovánky pro dospělé - ten pravý vánoční dárek pro každého
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Každý den není posvícení
Asi každá z nás to zná, občas se zadaří, že se prostě nedaří…
Řada neúspěšných, bezútěšných dní za sebou a je jedno co je způsobuje….Nepořádkem překypující domácnost. Nevycválaní, ač jindy slušně vychovaní potomci. Komunikační šum mezi vámi a partnerem, který naprosto nesmyslně vyvrcholí šílenou hádkou o všem a zároveň ničem. Nebo neúspěch v zaměstnání…
A každý další den vám naloží na záda trochu víc toho „nešťastného“ pocitu a s každým dnem vám bude smutněji, bolestivěji - psychicky i fyzicky. Ano, nespokojenost bolí. Nejdřív jen tak malinko, ale když s ní nic neuděláte, je to každým dnem horší a horší. A ve finále se může stát, že nebude bolet jen vás. Protože nespokojený člověk je v jisté míře člověkem nešťastným. A nešťastný člověk cítí ve všem kousek kritiky, které má potřebu se bránit. A nejlepší obrana je přece útok…
Takže nejen, že jste nespokojeny vy, ale velice často činíte nespokojeným i své okolí. A tak se ten kruh rozšiřuje a vy doutnáte a doutnáte, až to prostě jednou bouchne…
Samozřejmě, že nejlepším řešením je tomu předejít. Mluvit, mluvit a mluvit… Ale občas není síla, občas není chuť a občas je ta nálada taková, že nechcete lidi ani vidět, natož s nimi komunikovat…
Když se něco podobného přihodí mně, mám pár svých berliček.
Pláču… i když to nic nevyřeší, opadne to nesnesitelné napětí, můžu se nadechnout a najednou mi není tak strašně, jako se zdálo.
Běžím… obuju boty a rozběhnu se, jak nejrychleji dovedu a běžím, jak nejdál dokážu, dokud mi není vyčerpáním zle.
Maluju… pastelkou, štětcem, rukou…tvary, barvy, nálady, dokud mě nepřestane bavit černá a šedá…
Píšu… dopis někomu, dopis sama sobě, smyšlené povídky, nesmyslné popisování ještě nesmyslnějších nálad…věci, které nikdy neopustí sešit nebo počítač, věci, ke kterým se čas od času vrátím a vůbec jim nerozumím….
A když se trošku uklidním, vrátím se k mluvení. Protože si myslím, že je opravdu jediným způsobem, jak něco vyřešit. Někdy je to těžké, nevyhneme se tomu, že se dozvíme pár věcí, které si nechceme připustit. Že v tom svém „neštěstí“ nejsme úplně nevinně. Že jsme klidně mohli dát ten počáteční impulz ke všemu tomu nedorozumění…
Být dospělý není jednoduché a každý den prostě není posvícení…
Jak se se svou mizernou náladou vyrovnáváte vy??
Foto: http://www.freedigitalphotos.net/
Poslat článek
Tisk
Štítky: špatná nálada; boj s náladou; smutek; pláč