Nepřehlédněte
Časté chyby žen aneb zamilovanost je šílenství?
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Děti, naše pýcha.
Nedávno jsem si přečetla na iDnes.cz článek adresovaný pedagogům, kde se kritikou jejich práce opravdu nešetřilo. Upřímně, zježily se mi vlasy hrůzou. Nechápu, jak někdo může kritizovat práci druhých. Možná by bylo fér si nejdříve profesi kantorů vyzkoušet na vlastní kůži se vším, co obnáší. Nebude lepší, abychom se nejdříve zamysleli sami nad sebou a hlavně nad výchovou našich ratolestí? Ruku na srdce, v dnešní době vychovávat malé děti v tak vysokém pracovním tempu, které nám doba určuje, je opravdu složité, ale pořídit si potomka je čistě jenom naše rozhodnutí.
Myslím si, že těch „hyperaktivních“ dětí, jak se dnes s oblibou říká, je už dost. Dříve se totiž těmto dětem naprosto trefně říkalo rozmazlený, nevychovaný spratci. Dnes se tato nezvladatelná dítka zavedou k dětskému psychologovi a ten, na svou ochranu a ke spokojenosti rodičů, určí onu zmiňovanou diagnózu. Dnešní rodiče totiž kritiku výchovy svých dětí absolutně nepřipouští. Dělají vše pro to, aby nestrádali. Doba si přece žádá mobily, tablety, počítače, videohry, jak by to vypadalo, kdyby naše ratolest za ostatními zaostávala. Je fajn po celodenní dřině po příchodu domů vrazit dítěti tablet do ruky a dvě až tři hodiny ho zanechat na pospas technice. Ani se neobtěžujeme mu občas nahlédnout přes rameno a zkontrolovat, čím se baví. Tu trochu odpočinku si přece zasloužíme, za to nás nemůže nikdo soudit, nejsme stroje. Vůbec nás totiž nenapadne, jak je naše dítě technikou ovlivněné a za velice krátkou dobu. Zkoušeli jste si někdy sednout k počítači svého potomka a zkontrolovat na čem tzv. ujíždí? Asi byste se hodně divili. Ty nevinné hry jsou plné střílení, krve, sprostých nadávek a nekončícího násilí. O facebooku ani nehovořím, došlo nám vůbec, že se děti se svým trápením svěřují počítači a né nám. Opravdu nám ta hodina našeho odpočinku stojí za to? No, nevím.
Je moudré svalovat všechnu vinu na kantory? Neměli bychom spíše s nimi spolupracovat a občas jim i naslouchat? Nenapadlo nás, že ten tak hlasitě kritizovaný kantor stráví s našimi dětmi více času než my a občas nás chce v dobrém na problém našeho potomka upozornit? Není v jeho zájmu kritizovat naší výchovu. Dokážete si představit třídu s 25 žáky, kde polovina z nich je „hyperaktivní“? Upřímně, já ani v tom nejhorším snu. Nemají to lehké a mnozí z nich na svou těžkou práci rezignovali, v mnoha případech je totiž jejich snaha po zásluze potrestána. Jak si mohou dovolit kritizovat naše tak talentované děti? Asi se na mou hlavu za dnešní článek snese velká kritika rodičů, já to ustojím. Každý ať si přebere můj článek podle svého. Ve finiši totiž vůbec nejde o naše pocity, jde tady především o naše děti.
Image courtesy by cuteimage at FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: Děti škola rodiče