Nepřehlédněte
Recenze knihy Smrtelný hřích: Násilí na dětech je nejhorším zločinem
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Proč jsem ráda ženou
Kolikrát v životě slýchám, že chlapi to mají lehčí. Nevím, nemám ten pocit. A rozhodně jim nezávidím. Užívám si toho, že jsem se narodila jako ta něžnější polovina lidstva a to samé hodlám naučit svojí holčičku.
Moje ženství se probouzelo pomalu. Jako dítě jsem ráda lezla po stromech a nosila vlasy ostříhané na krátko. S ježkem na hlavě mě ve dvanácti zastihly první měsíčky. Byla jsem zrovna u babičky na prázdninách a nevěděla, jestli být pyšná nebo nešťastná. Trochu jsem tápala, co si s novou zkušeností počít a jak se s ní svěřit mámě. Nakonec ze mě vypadlo: „Už jsem žena.“ Dneska se tomu směju a představuju si, jak se o těch pocitech budu za pár let bavit se svojí dcerou. Jak moc se těším na to „mezi náma holkama“.
Být ženou je bezva. Neměnila bych s žádným mužským na světě. Dokonce ani se svým synem.
Ať už „jenom“ proto, že jsem mohla nosit své děti ukryté pod srdcem, že jsem je mohla přirozeně porodit a kojit. Jsem ráda mámou. A jsem na to hrdá. Když je vyzvedávám ve školce nebo s nimi kráčím po ulici. Když se s nimi mazlím nebo vybarvuju obrázky. Když si v posteli čteme nebo povídáme příběhy. Když spolu pečeme cukroví nebo hrajeme pexeso.
Stejně ráda jsem manželkou. Miluju, když mi muž přinese květiny nebo uvaří kafe. Když mě obejme a řekne, že to bude dobrý. Když to dobrý je. Jsem spokojená, že on je hlavou rodiny, zatímco já tím krkem. Ráda jsem v životě tou křehčí. Tou zranitelnější a emotivnější. Ráda si maluju rty a ráda oblékám šaty.
A taky strašně ráda vařím a žehlím:).
Foto: http://www.freedigitalphotos.net/
Poslat článek
Tisk
Štítky: žena; ženská duše