Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Tak já nevím, je to vážně tak těžké...jít do obchodu a nic nekoupit?? Nebo to jen já odcházím z domova s myšlenkou, že ty boty půjdu jen okouknout, abych věděla co kde mají, kolik to stojí a ty podobné nezbytnosti...a do finále se vracím obtežkána taškami a hladová, jelikož na oběd nezbylo a ty boty přece tolik potřebuju!?

Začnu od začátku: Odjíždím na dovolenou do kraje, který má moře, ale já se poprvé v živote chystám místo chytaní bronzu ( i když to také doufám stihnu) jezdit na kole a lézt po skalách - údajně je to super, tak proč to nezkusit, že? ALE!!! Napadlo by Vás, že tahle sranda vyjde daleko dráž než nové stylové plavečky a halda časopisů na pláž? No dobře, tak jsem se vydala na obhlídku botek, tentokrát to nebyly střevíce, na kterých ujíždím, úspěšně jsem se  tedy vyhnula  zmíněným regálum (no fajn, uznávám, tento jindy nadlidský úkol jsem zvládla jen a jen proto, ze jehly v mnou navštívených obchodech ani nemají... Takže pro upřesnění, vydala jsem se na lov trekových bot, pravda, nejsou moc sexy a sháním je poprvé v životě, ale pořád je to nakupovaní, takže s chutí do toho ;-)

Hnědé, hnědozelené, černohnědé, šedé s lila šitím... Nízké a kotníkové. Drahé, dražší, drahé i po slevě a nekřesťansky drahé. Asi to je základní sortiment. No jo, ale přece si v terénu nezničím své Nike na cvičení, že? Nedá se nic dělat, jde se zkoušet. Mimochodem, i to číslování je nějaké divné. Ale co, nic co by vysokoškolsky vzdělané děvče nezvládlo, řekla jsem si. Jedny, druhé, menší, s víc těmi kovovými nesmysly nad šněrováním, opět ty první, páté, osmé... A odcházím... Zkusím další obchod, zdejší repertoár už mam v malíčku. V dalším obchodě jsem zkusila jedny a zklamaně odešla, výběr byl asi tak velký jako když potřebujete vhodného dárce ledviny...

Tak jsem zpět v prvním obchodě, nandávám opět outdoorové ponožky (jsem vybavená), obě boty, černé s tmavofialovou dekorací zvítězily. Hledám zrcadlo, je až u kabinek, respektive v nich -
mínusový bod pro celosvětový řetězec. Vypadají dobře, jsou pohodlné... V mysli si simuluju chůzi ze stráně, výšlap na Sněžku, kameny kam se podivám... Ano, jsou to ony, další už nehledám!

No a co ty bilé s kožíškem, co s nimi? Že jsem se o nich ještě nezmínila? To přisuzuju tomu, že jsem se je po celou návštěvu prvního obchodu, první i druhou, snažila vytěsnit z hlavy a dělat, že tam vůbec nejsou... Ale byly tam a byly zatraceně šik... Bílé, vpředu šněrování - jen pro efekt, tkaničky jsou pérovací, z boku zip pro snadnější obutí, kožené, v kůži na kotníku vytlačen květinový dekor a vzadu na lýtku taaak příjemná kožešinka. A ta cena?! No dobře, pár stovek to nebylo, ale při shlédnutí té původní mi srdce zaplesalo... Nemůžu je tu nechat, přece nebudu další zimu předvádět ty pohorky co jsem si koupila před tolika lety na střední. I zimní sezóna potřebuje ocenit ;-) Bylo rozhodnuto.

Mám je, oboje. Ještě jsem dnes nejedla, prostě někde se šetřit musí...

Hned po příchodu domů jsem plna emoci z dnešního shoppingu popadla mobil a píšu... Říkám si, ze určitě nejsem sama, kdo by se takhle zachoval, pokukuju po lednici, snad tam něco najdu... Jdu si tedy obout své krasavice a hurá ke sporáku... Provinění mizí, slastný pocit zůstává...